Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Tak nevím

20. 12. 2008
5
6
1384
Autor
jistě

Některé nesmysly jsou nesmysly i proti naší vůli.Je-li naší vůlí je psát,pak se nemůžeme na ně zlobit,že jimi zůstávají.Ale řeč je jen dohoda o významu.A na tu dohodu jsme už strašně dávno zapomněli.My,jenž si už nepamatujeme nic.

                 Slunce ,Měsíc , Země.

   Tak jak to vlastně nicota vymyslela,tak tak ji to čas posvětil.Ten, nevědoucí, konečně nekoneč.On na rameni vah, ač nic neváží, převážil Nic a byla tu hmota. Obecná tak hodně, že neidentifikovatelná.Její tváří se stala energie, mrška zlomyslná,  a od těch času v času zeje díra kudy ven vidí nicota a kam odcházejí všichni. Vymaňující se z otroctví času.A tak je Nic a Něco.A Nic je tváří nicoty a Něco je tváří času.Mnoho je tváří času a tím je prostor pro krásu a pro hrůzu a pro Vesmír a pro nás.Tak jako body něčeho, zmužněl Vesmír do krásy a hrůzy.Mnoho sluncí,mnoho hvězd,mnoho planet, ale jeden Měsíc.A jeden Rozum u všeho, co nesoudí a nechápe, neboť není naším sluhou ani otrokem.Jen je, nikomu nestranící, nikoho nesoudící a nijak neslouží.A zahledneme-li tvář nicoty v otvoru času, alespoň naposledy, pochopíme.To poslední co pochopíme je nepřenosné.Neví to ani vítr a Vesmír a ostatní Něco.

   Dávno vznikl prostor pro Slunce, pro Zemi a pro Měsíc.A všude víc prázdna než něčeho a prázdna je víc, víc a víc.V nás, kolem nás, za námi a před námi.Slunce je zázrak něčeho v ničem a Země je jeho dcera a Měsíc je jeho syn.Všechno se rozpíná, všechno tím řídne a tím mají lidé k sobě dál.Jednou se naposledy nadechne i Slunce a dožije-li se toho lidstvo, bude to to poslední čeho se lidstvo dožije.V době už nelaskavá Země a hoří Měsíc nebudou nic z toho co dnes ještě vidíme při chůzi po sídlišti a po životě.Nebude už ani život po životě.Modrý drahokam zvaný Země se bude mož jen zlomek vteřiny podobat ostatním planetám z Vesmíru.Zprůměrní až do neviditelnosti, ale už bez našeho svědectví.Cesty mezi planetami slibované nám vědou a spisovateli přestanou mít význam.

   Snad někde bude ve smyčce času přítomna jiná živá Země a jiný mrtvý Měsíc a na nich jiní lidé, jen jména budou jiná budou-li tam jména.Slunce bude studené a nebude už Sluncem a jen nicota snad , co bude až už nebude vůbec žádné Něco.A tak vítám kaž ráno, to vznikající ráno a vítám v noci noc .A miluji-li Něco a smiřuji se s Ničím, pak miluji to všechno a smiřuji se se vším.Protože až spatřím nicotu ve své pravé podstatě, bude to poslední co v životě spatřím.A tak chválím zlaté Slunce, chválím naši Zemi a chválím bledý Měsíc.To jediné co mám, i když to vlastně vůbec nevlastním.Vždyť i vlastní stín mi darovalo Slunce.


6 názorů

Něco je tváří času. Mnoho je tváří času a tím je prostor pro krásu... tohle se mi líbí moc

vesuvanka
26. 12. 2008
Dát tip
Jirko, to je krásně napsaná úvaha, která není jen pouhou úvahou, ale i vyznáním. Moc mě zaujal závěr :-))) Díky a TIP

Marcela.K.
22. 12. 2008
Dát tip
taky se ptám... Jaké to bude ...a tak se ptám Co první na té cestě udělám? Zůstanu sama? Ty zůstaneš sám? Nebo se všechno spojí? Láska tvá splyne s mojí a znásobí se tisíckrát ten kdo tu na Zemi měl rád? Kdepak má konec nekonečno? Budeš mi zase říkat slečno? A nebo jenom Velký třesk a ani chvilka pro potlesk...?!

jH
22. 12. 2008
Dát tip
huaaa, velmi husté kecy o ničem. tYp We all are one :)

Bíša
20. 12. 2008
Dát tip
Napsáno od srdce....

Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru