člověk za plotem

z roku 2006

Zklamaný životem

stojí člověk za plotem

a kouká se ven

- už nevnímá krásu kolem.

 

Kouká skrze lidi

ty, které právě vidí.

Přestává se ptát

- nemůže už dál ani stat.

 

Do koutku se schová

se štítkem nocnisova.

V klubko se tulí

- a pak stranou od všech bulí.

 

Přece jen ho najdou.

“Zbabělče, jdi za mámou!

Je stejná jako ty

- má starch a nic nevydrží.”

 

Za ní nejdu, nesmím.

Bylo by hůř než předtím.

Smáli by se mi

- jsem už velká na mazlení.

 

Bože – ty – můj otče,

smím k tobě do náruče?

Smím k tobě domů?

- vždyť tu mám jen těch pár stromů.

 

Zabiju se, zabiju,

stejně už teď nežiju

Kde jsi, Bože?

- kde jsi, otče, otče?

 

Bože! Mami! Tati!

Koho smím já volati?

Pláču, jsem jen dítě

- chtělo říkat: ”Miluji tě.”

 

Nemám z čeho dáti,

chci stale jenom bráti,

lidé se zlobí

- jak budík na zem mě hodí.

 

Ještě tu jsem, a pak?

Bože, miluješ mne, však?

Nedím: “Miluji.”

- jen: “Zase tě potřebuji.”

 

Co, Bože, říkáš ty?

Já už nevím si rady.

Žiju, přežívám.

- otče, nevím, kudy jít mám.

---