Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

pray

22. 12. 2008
0
0
691
Autor
nocnisova

z roku 2006

Bože, tati,

sedím tu za stolem,

zas jdu psáti,

už tužka je nad papírem.

 

Otče, abba, tatínku,

řekni, že mě rád máš?

Přála bych si maminku,

když ty mě nepochováš.

 

Přeji si náruč otevřenou,

jsem ještě dítě,

ještě neumím být ženou,

teď potřebuji tě.

 

Jsem tvoje dcera,

můžeš mě do náruče vzít?

Ptala jsem se  i včera,

 můžu znovu tě prosit?

 

Ptám se znova a znova

… nikdo neodpoví:

Proč mě nikdo nepochová?

V náruči nepodrží?

 

O maminku tě prosím,

za níž mohla bych přijít,

smutek v srdci nosím,

pověz, kam mám jít?

 

Zase jsem sama

- tak jako častokrát.

A moje mama?

Ne, ani tata mě nemá rád.

 

Za nimi nemůžu jít,

ani sestra ne,

já tebe chci prosit,

Ježíši, Pane.


Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru