Minulost - dnešní svět - budoucnost a věčnost

2007

Stojíš ve tmě a voda stéká! Tma, strach úzkost! Čas,..... běží sekundu po sekundě.... díváš do neznámých končin lesa, kráčíš dál a nevíš kam šlápnout, každý krok je jako pád do hluboké propasti. Cítíš jak padáš, cítíš jak chytáš závrať.... padáš do prázdnoty, do temnoty. Každým krokem cítíš jak tebou ty neznámé síly pronikají a poutají a svírají. Nevidíš je. Jenom cítíš. Cítíš ten pach nicoty. Ztrácíš se ve smrti zatracení. Tím, že utečeš si nepomůžeš, ten pocit si tě najde, chytne a potrestá za pokus o útěk. Ty padneš k zemi a budeš znovu lapat po dechu. Znovu ty křeče. Tak jako minulost.... Pomalu a jistě rozžvejkává tvé vědomí nynější existence, budoucnosti a zase čas. Nadpřirozeno. Nekonečné rozměry rozvrtávající tvoji mysl. Poletují mezi stromy, jako ztěžklá mlha a pronikají srdcem jako duchové, kteří z tebe bolestivě vysají veškerou energii. Slyšíš jejich dunivý a ohlušující tanec. Tančí nocí, tančí v prázdnotě a tančí v našem nevědomí. Nevidíš je ale cítíš. Neutečeš. Kdykoli a kdekoli se zase k tobě vrátí.... a déšť padá a smývá ti kůži z těla, cítíš jak zarývají se ti do masa, cítíš jak pojídají tvé vnitřnosti. Řveš, však nikomu tím nepomůžeš a už vůbec né sobě. Jsou nenasytní, nemají nikdy dost dokud nepromění tvé kosti v prach. Budeš ničím, zanikneš, umřeš. To čas je tou nenažranou mrchou.... nejdříve te chytli, mučili a pak zabili. Všichni jednou budeme ničím..... jsi prach a v prach se obrátíš a vitr tě rozvíří. Budeš chytat další ztracené duše bloudící v tomto temném lese. Tím temným lesem je dnešní svět. Hlína je nasáklá a kořeny vysokých stromů uhnívají. Žal hnojí jedovaté houby, mechy a pnoucí šlahouny s bodavými ostny, které každého rozdrápou. To je dnešní svět. Platíme za naši minulost.... kamkoli utečeš, zase se k tobě vrátí.