BOŽE! (OTČE, SYNU, DUCHU SVATÝ) - ROZHOVORY

z roku 2007

Bože: Kdo jsi ty?

            A kdo jsem já?

            Ukaž.

Co znamená tvá oběť?

            a hřích a zpověď?

            a mše svatá?

 

sobota 3.3.2007

Čím blíž jdu k tobě, tím víc vidím, jak jsi daleko.

Ježíši, já chci být s tebou.

Není pro mě tak důležité tě vidět či slyšet. Chci od tebe lásku,

ráda bych byla v tvý náruči a plakala.

Chci být s tebou, a proto musím být dobrá.

Nikdo mě nevezme do náruče, takže jsi už poslední, kdo zbývá.

Máš mne rád? Jaktože mě máš rád?

Chci do náruče, potřebuju tátu.

Jsem maličká.

Tati, kde jsi?

 

neděle 4.3.2007

Tak dlouho jsem neplakala- možná je to už 7let.

Naposled, když mě rodiče bili za trest.

A pak v Koclířově

a teď , asi po roce, ve čtvrtek,

a dnes – v neděli,

mohla jsem plakat už ráno – hned jak jsem se vzbudila,

ale hlídala jsem se.

A je to čím dál těžší se ovládat.

A v kostele při mši nemůžu plakat,

mám strach: je tam plno lidí

a oni se na mě budou koukat

a já chci být sama s ním, s Ježíšem,

být v jeho náruči.

Pláču a nedokážu to moc hlídat

a v brevíku ráno byl text: neplačte, je den páně.

A já pláču, ani nevím proč.

A ti lhostejní lidé nepláčou (aspoň už nejsem lhostejná)

Ježíš je na oltáři:

„Chceš přece obnovit srdce?“

Ano, říkám s pláčem.

Ale nechci plakat před lidmi – bojím se.

Chtěla jsem plakat, ať to ze sebe dostanu ven

- ale sama s Bohem nebo ještě v přítomnosti někoho, kdo s Bohem žije a u koho nemám strach.

- A pak ten pán. – Ježíši, pomoz mu.

A já jsem měla strach.

O toho dědu? Nevím

Ta žena ho měla ráda:

„Sedni si“ , vzala ho pod paží.

Ale on klečel – před Bohem na oltáři,

možná ale neměl sílu si sednout

- a pak položil hlavu na lavici

a 2 chlapi ho odnesli do sakristie,

žena šla s ním.

A my jsme říkali otčenáš a já plakala víc

 a byla jsem blízko Bohu.

Ale přece nemůžu jít k přijímání s pláčem...

zatnu pěsti, snažím se zadržet slzy.

Stejně těžké bylo pozdravení pokoje,

aby si ostatní nevšimli, že pláču.

A po přijímání jsem musela projít mezi lidima

než jsem se dostala do lavice.

Potom skloním hlavu a můžu plakat,

ale jen trochu, aby mě neviděli.

Pak je konec a já konečně můžu odejít.

Tady nemůžu plakat, je tu moc lidí.

Budu moci zítra ráno v Mohelnici,

tam je lidí míň.

Ježíši, prosím tě, uchovej mi to přes srdce,

ať můžu plakat zítra.

Já chci přes srdce pořád.

Chci se vyplakat ze všeho, chci blíž k tobě.

Moje cesta je asi pláč.

Oni mě nechápou, dávají mi jídlo a věci,

ale já chci Boha, chci lásku, chci tátu!

Dostala jsem 3 dorty, mikinu, sladkosti,

ale já chci k Bohu, proto chci půst – přiblížit se k Bohu.

Když jsem přijela z Koclířova,

taky mě nechápali, nechtěli poslouchat – jen Vraťa,

a prý jsem fanatik – a přitom jsem jim říkala i o Betince

a teď o Duchu svatém.

Poslouchal jen Vraťa – proto také jen on měl užitek

chtěla jsem se modlit tělem – ale otec Vraťa už moc

nerozumí – stát, klečet, kříž,...

ale já chci kleknout a dát hlavu až na zem

- rozum mi cosi říká, ale já chci jít přes srdce

A kam mám jít?

V kostele je Ježíš, ale taky lidi.

Jak se můžu modlit pokud je někdo vedle mě a nerozumí mi.

Chci se skoulit do klubíčka – a tak být před Bohem a plakat.

Chtěla jsem, aby když pláču,

                        aby mě někdo vzal do náruče jako dítě.

Ale nikdo to nikdy neudělal.

- jen 1 kamarád, a ten mi asi po půl hodině řekl,

že by mi nejradši namlátil, protože jsem pořád plakala.

A já jsem jen chtěla být v náruči...

Bože, ty jsi táta

já jsem tady, já jsem ta, která nevěřila – a ty jsi táta, chci být s tebou.

 

pondělí 5.3.2007

úterý 6.3.2007

A když můžu plakat, tak nepláču,

jen koukám před sebe

a Bůh je kdesi pryč.

Jak mi může být blíž než já sama sobě, když o něm nevím?

Bože, kde jsi?

Vždyť jsi byl se mnou, učil jsi mne přes srdce...

a teď už ne?

Já chci dál, ale neumím to.

Ježíši, přijď, já potřebuju, abys mě učil,

já se sama přes srdce nenaučím.

Je třeba se omlouvat?

Jak poznám, že něco bylo špatně?

Mám se omlouvat, že jsem se smála? A to se nemůžu smát, když to tak cítím?

Mám to nechat tak?

Možná je dobrá omluva, i když není za co.

Třeba bych se naučila pokoře?

A venku svítí slunko,

a před úsvitem bývá největší tma.

Já jsem asi ve tmě a unavená.

Jak si mám odpočinout? Čím se uvolním? Co mi pomůže?

Vraťovi jsem se jednu dobu dívala do očí – a byl to odpočinek.

Šlo by to ještě teď?

A za kým jít? Otec Vraťa daleko.

 

neděle 11.3.2007

Prý jdu dobře...

Když svítí slunk – to se dobře chválí Bůh

Můžu se modlit, i když jsem unavená

Co je to modlitba? To nemusí být vždy brevík, že?

A i když usnu – jsem s Bohem v modlitbě – a je mi dobře.

Proč se mnou takto nejsi pořád? Co mě chceš naučit?

Dej mi sílu to vše zvládat – jsem tak unavená.

Tati, kde jsi? V mým středu

Ale ty nemáš tvář – neusměješ se na mě

                                    - nepodíváš se na mě

Nemáš tělo – nevezmeš mě za ruku

                        - nevezmeš mě do náruče

Můžeš mi dát radost ze vnitř – to vím

já bych chtěla tátu – pošleš mi zas někoho?

Ty jsi nejmocnější – nemusím se lidí bát – a stejně se bojím…

Díky, Ježíši, že mi posíláš do cesty hodný lidi,

kteří se o mě starají.

Díky, že když nemůžu jít za tátou,

že mi někoho pošleš, když je to potřeba.

Ježíši, jsi bratra nebo táta?

A kněz? Je kněz bratr nebo táta?

Myslím, že i ty i kněz jste bratr i táta

a je to super!

Díky, že se o mě staráš, díky za ty lidi.

Prosím, nauč mě spoléhat se na tebe. Jen na tebe.

Ty, ukaž mi, kdo jsi, jaký jsi, bratře a tati.

A nauč mě jít přes srdce, nauč mě tě celým srdcem milovat.

 

pondělí 26.3.2007

“Nežijeme proto, abychom uspokojovali své potřeby”

Takže se mám vzdát naděje, že mě někdo

vezme do náruče jako táta?

Je to můj kříž? – ta touha po objetí?

Mám to odevzdat Bohu. Jak? Copak to jde?

To už zbyde jen Ježíš? Jen on mne vezme do náruče?

Ale to bude až umřu.

A do té doby? To už mě nikdo nemá obejmout?

Ježíš mohl jít za Marií a měl lásku svého otce

jako nikdo jiný.

A co já? Za kým můžu jít?

Jak to mám snést? Kdo mi dá sílu? A proč nemůžu aspoň plakat?

---