vlkodlak

VLKODLAK

Světlo luny se kolem rozprostírá,

Jen stará vdova to tmy zírá

Čeká na syna svého

Avšak cítí něco zlého

Jen vytí vlků z lesa slyšeti

A kolem domu něco běžeti

Snad syn vrátil se již

Modlí se a drží kříž

Pomalu jde ke vchodu

Už sestoupila ze schodů

Dvéře sou otevřeny

Před nimi jen schody zasněženy

A tak to zlé tušení

A  na obloze znamení

Žene ji do lesa vpřed

Až doběhne tam kde je lesa střed

Už nemůže dál běžet

A ve sněhu dá se taky ležet

Luna osvítí mýtinku se ženou

Na polo již zasněženou

Je tajemná noc

A kouzelná moc

Lidi ve vlky mění

Ale jen po setmění

Na mýtině žena a člověk vlk

A vítr rázem zmlk

Vdova nabírá vědomí

Neboť hryže jí svědomí

Když vlka spatří

Kterému lidská krev patří

Znovu nabírá sil

Již nemůže zde meškat dýl

Po lese směrem neznámým

Jen s napolo nabytým vědomým

ovšem vlk rychlejší nohy má

cítí jak čerstvé maso si dnes dá

slunce kraj náhle osvítí

a hleď přestalo už smrtelné vytí

jen polonahý muž se na zemi válí

a kohout kokrhá v dály

vdova na zemi syna vidí ležet

nohy stuhly a nemůže běžet

do probuzení u něj sedí

a jen hvězdy dnes už vědí

co tu noc stalo se

tam na mýtince v lese