Cesta (2)

2.

Se svým plánem opustit město Roven se Grey   svěřil nejdříve Ester, ženě, se kterou celá ta léta žil a kterou považoval za svoji manželku. Teď si však připadal trochu jako podvodník – Ester totiž jeho nápadem nebyla vůbec nadšená a rozhodně neměla v úmyslu opouštět zázemí, které si v době nejistoty tak pracně vybudovala.. Byla to v celku reálně uvažující bytost a měla za to, že Grey prostě jen prožívá obyčejnou krizi středních let.

Věděla, že Grey je už dlouho v Rovenu nespokojený, ale nenapadlo ji, že by proto doopravdy mínil odejít. Nebylo totiž kam, a tak se mu to snažila rozmluvit. Jaký by mělo smysl odcházet z Rovenu? Přece jim dávno není dvacet, aby podnikali nejistou cestu kamsi do neznáma, a kvůli čemu vlastně podstupovat takové riziko?  Celá záležitost se pak stala pro ni ještě absurdnější, když se ke Greyovi přidal Merlin, jenž náhodou celý jejich rozhovor vyslechl.

Merlin byl nosatý človíček malé postavy a neurčitého věku, který mentálně uvízl někde mezi desátým a dvanáctým rokem života. Ta zaostalost na něm byla patrná už na pohled, ale jinak byl naprosto neškodný a nikomu nepřekážel, ve skladišti obýval jen docela malý kumbálek. Když uslyšel, že Grey chce někam odejít, propadl panice. Dobře si totiž pamatoval, že byl kdysi zavřený ve velkém bílém domě, plném duchů a zlých lidí, a že to byl Grey, kdo ho odtamtud zachránil. Byl přesvědčený, že nebýt Greye, jistě by se ho znovu zmocnili nepřátelé, znovu by ho svázali a zavřeli někam, kde by zemřel. Vděčil Greyovi za život, a byl mu za to bezmezně oddán. Nemohl tedy připustit, aby odešel do cizích krajů sám, věděl, že tam číhá plno nebezpečí, a proto jej bez okolků ujistil, že s ním půjde kamkoli. A za pár hodin už díky Merlinovi o celé věci vědělo celé skladiště.

Prvním, kdo se objevil, byl Greyův soused a dobrý přítel, Tork. Vlastně mu přišel vynadat, že mu o svých plánech  nic neřekl. A vůbec, kam si myslí, že dojde, sám, navíc s vyšinutým Merlinem? Už samotný nápad opustit karanténní oblast je bláznivý – slyšeli přece o zátarasech, vojáci je nikam dál nepustí. Grey na to jen pokrčil rameny „Byl to jen takový nápad… asi ne moc dobrý.“-„Nesmysl,“ zamítl Tork nečekaně, „Jdu taky.“

Tork Svenson byl Švéd. Pocházel z malého města a byl zvyklý tvrdě pracovat. Také do střední Evropy jej zavedla práce. Měl s sebou i manželku s dětmi, a jelikož  válka propukla tak nečekaně, už se nestihli vrátit domů. Švédsko bylo smeteno stejně jako zbytek Evropy, a z celé rodiny nakonec zůstal naživu jen Tork.

Měl vysokou postavu a světlé vlasy, v obrovských dlaních by mohl kameny drtit. Vzhledově připomínal prototyp dělníka z revolučních plakátů, a pokud s ním člověk chvíli mluvil, zjistil, že má před sebou pravého komunistu. Ve srovnání s jinými „soudruhy“ byl však Tork spíše utopista, a v obě stranických čistek by nejspíš skončil někde na gulagu.

Jakmile se jednou Tork rozhodl, že se vydá na cestu společně s Greyem, byl ochoten okamžitě balit. Začali probírat možnosti, jak se komu jevily, problémy, které by se mohly cestou vyskytnout, věci, které bude potřeba vzít s sebou. Jen Ester stále neviděla žádný podstatný důvod, proč odcházet.

Podle útržků zpráv, které se k nim dostaly prostřednictvím primitivního rádia, oblast severní Francie zřejmě nebyla tak zničená jako jiné země. Před lety se tam sice také válčilo, ale nic nenasvědčovalo tomu, že by se z Francie stala stejná měsíční krajina jako z východu Evropy. A možná, že nebudou ani muset jít tak daleko, uvažoval Grey. Roven jistě není to jediné a nejlepší místo, kde se dá žít.