Cesta (3)

3.

Grey přemýšlel a uvažoval. Tork měl jasné a jednoduché plány, které se shodovaly s tím, co si představoval sám.  Když nakonec i Ester připustila, že mohou mít pravdu, začali se všichni tři chystat na společnou cestu.

Vzápětí se ukázalo, že nebudou jediní. To, že Grey opouští Roven, věděli díky Merlinovi už všichni, ale když se rozneslo,že s ním jde i Tork, začali se připravovat k odchodu i další, jako by i oni už dlouho tajně pomýšleli na  odchod, a jen k tomu neměli sami dostatek odvahy. Někteří se dokonce ani nezajímali o to, kam se vlastně jde, zřejmě jim ani nezáleželo na tom, kam se dostanou, ani jak dlouho budou cestovat. Po pravdě řečeno, nebylo to zcela jasné ani Greyovi, ale byl už rozhodnutý a cítil, že je to správné. Zatímco Ester si tím nebyla tak jista, Tork byl o tom přímo přesvědčen.

Samotný den, kdy měli opustit svůj domov ve skladišti, byl vyjímečný – byly právě velikonoce. Celou noc pršelo. Ester ještě brzy ráno chtěla naposledy zajít na malý hřbitůvek poblíž trati, a když vyšla ven, padala vlhká mlha. Vzduch byl studený a voněl hlínou a deštěm. Na takovou cestu, která byla před nimi, to nebylo nejlepší počasí, a Ester tak trochu doufala, že si to Grey s Torkem rozmyslí, nebo alespoň odchod odloží. Zvlášť dnes se jí nechtělo odsud pryč. Bývalý sklad kožené galanterie měl do normálního domova sice daleko, ale dalo se tam žít. A mimo to, Ester tam měla zanechat i něco víc. Narodily se jí tu děti. Nebyla to pro ně vhodná doba a obě záhy zemřely. Bylo to dávno, zbyly po nich jen dva malé kopečky hlíny … ale copak mohla zapomenout?

Dnes tedy přišla naposledy. Sklonila se nad nenápadnými náhrobky, aby z nich odstranila suché větvičky a kus špinavého igelitu, který sem navál vítr, a upravila navršenou hlínu. Grey už o dětech nemluvil a na hřbitov ji nikdy nedoprovázel, ale všimla si zbytku svíčky, kterou tam zřejmě zapálil den předtím. Zapálila novou, pak zvedla hlavu a rozhlédla se kolem. Snad se rozhodli správně… Přesto měla obavy. Kam se dostanou? Podaří se jim vůbec někde se znovu usadit?

Když se vrátila do skladiště, mlha už začala klesat, a za další hodinu vyšlo slunce. Kapky vody na větvích a na drátěném pletivu okolo skladu se třpytily jako diamanty a obloha byla modrá. Byl čas vyrazit.

Když Grey vyšel na nádvoří s velikou krosnou na zádech, zůstal překvapeně stát. Nečekal, že se výprava rozroste o tolik lidí! Vždyť to byla více než čtvrtina všech obyvatel skladiště! Někteří tam dokonce čekali už od svítání.

Tork také nevěřil svým očím, zvlášť, když mezi lidmi uviděl i starého Cliffa a hned vedle něj Olivera, který neviděl. Na rampě, která kdysi sloužila k nakládání zboží,  pokuřoval Kohen – hubené, neduživé individuum, jež obývalo jedno z horních pater skladiště. Za ním  se na Torka šklebil kulhavý Izák a přátelsky mu kynul. –„Proboha, vy jste se asi všichni zbláznili!“ – zavolal na ně Tork, „Tohle nebude nedělní výlet s piknikem! Víte vůbec, o co jde? Ani jeden z vás nevypadá na to, že ujde deset kilometrů! Nejmíň polovina vás do večera odpadne!“ – „A ty budeš možná mezi prvníma!“ – ušklíbl se Izák. Tork se tázavě obrátil na Greye, ale ten jenom lhostejně pohodil hlavou: -„ Tak je nech, když chtějí…“  a spolu s Ester zamířili k bráně. Tork tedy alespoň všechny upozornil, že každý z nich je tam na vlastní riziko a na nikoho že se nebude čekat. „Pokud někdo zjistí, že na to nemá, bude se muset vrátit sám!“ Cliff si uplivl, hodil si na záda svůj bágl a poradil Torkovi, aby se staral sám o sebe.