Cesta (7)

Nález cenností brali všichni jako dobré znamení pro jejich další cestu, protože za zlato se dalo od vojáků ledacos nakoupit, především kvalitní potraviny. Každý chtěl poklad vidět, ale Cliff je všechny odstrčil a krabici Věře vzal. Sám pak prohlédl každý kus, určil jakou má co cenu, co je drahocennost a co je šunt. Nevyjádřil se pouze k jednomu prstenu,který si ponechal – zřejmě jako honorář za odborný posudek. Wolf se s tím sice těžko smiřoval a vztekle se ptal, co to má znamenat, ale Cliff už se s nikým nebavil. Měl svá vlastní pravidla. Věra, jako nálezce, si směla vybrat jeden kus, a zbytek Grey schoval u sebe. Chvíli si pak ještě dobírali Torka a chtěli ho vyznamenat tím zmíněným Řádem práce, ale nakonec si jej hrdě připjal Merlin a výprava se znovu vydala na cestu. Kromě hadráků už dál nepotkali nikoho, jen z jednoho vytlučeného okna na ně štěkal pes.

Dostali se až do části, která kdysi bývala návsí, a kde dosud stálo několik neponičených domů, a právě když procházeli kolem, uslyšeli čísi řev. U jednoho stavení se prudce otevřely dveře a z nich obloukem vyletěl člověk, následovaný párem berlí a splasklým batohem. Celá scéna dostala navíc lehce horrorový nádech, když tomu člověku při dopadu na zem vypadla z nohavice noha. Ta byla ovšem dřevěná a chlap spustil takový kravál, až se všichni zastavili.

„Vy zkurvený svině! Za tohle vás všecky pobiju, hajzlové mizerný! Už teď ste mrtví a ta vaše haluzna do večera lehne popelem!“, hulákal. Lezl po čtyřech, aby sebral kus cihly, vztekle s ní mrštil do dveří domu a řval jak tur.

Grey s Torkem se po sobě podívali, a Grey křiknul: „Hej, jak se z téhle vesnice dostaneme ven? Potřebujem se dostat na dálnici.“  Chlapík se po něm podíval, a až teď zaznamenal, že má docela početné obecenstvo. Nejdřív si všechny prohlédl a pak se udiveně zeptal: „Tak ty by ses chtěl dostat na dálnici? A čemu, kurva, říkáš vesnice? Ty tu nějakou vidíš? Co seš zač, marťan?“   Grey se nenechal vyvést z míry. „Kam vede tahle silnice?“ – „Tady je hovno, a ne silnice. A tyhle kurvy, který by měly ZDECHNOUT!!"  Poslední slovo zdůraznil tím, že znovu hodil do dveří domu pořádným kamenem . „No, raděj půjdem,“ řekl Tork, „nějak už to najdem.“

Skupinka se znovu dala do pohybu. Vztekloun zůstal sedět na zemi a díval se, jak odcházejí.  „Hej, kam to všichni jdete?“ – „K moři,“ zabručel kdosi.  „Kurva, tak to mě vemte taky,“ zachechtal se, neboť si myslel, že si dělají legraci.  „Tak pojď, jestli chceš,“ utrousil Grey přes rameno. Chlapík na chvíli zaváhal. „To chcete jít přes mrtvou zónu?“  - „No a?“ nechápal Izák.   „Tak to jste všichni hotoví blázni!“ – „Něco takovýho.“  Chvíli se za nimi díval, načež posbíral, co měl na zemi, dřevěnou nohu si připnul řemeny, nasadil na záda svůj prázdný batoh a rychle o berlích pospíchal, aby mu neutekli.  „Mají ti hajzlové štěstí, který si ani nezaslouží.“poznamenal směrem k domu za svými zády. „ Nebejt vás, udělal bych jim z tý barabizny krematorium. Ale tahle jízda se mi zamlouvá. Stejně už jsem měl bejt dávno na cestě.“