Částečná autobiografie s "básnickou" licencí na pokračování...prvotina.

Psal se listopad roku 2002, takový ponurý pátek,pořádná inverze plná čmoudíků, prostě jak to bývá  v Ústí nad Labem. V práci jsem se dozvěděl , že chemička mi roční smlouvu neprodlouží a tak Nový rok oslavím dovolenou na podpoře. Katastrofám ještě nebyl konec, před dvěma měsíci se mnou rozešla Dáša, má poslední baba, takže mi ze síťové grafu zmizely samá pozitiva a sociální jistoty . Poslední dobou mi vrtá, proč se takové katastrofy shromažďují najednou? Je to za odměnu nebo za trest? Pravdy se nedopátrám, právě o tom debatuji s Kojakem.

Kojak je přezdívka pro Tondu, pleš mu zatím neroste,možná časem, ale nyní  pracuje jako vyšetřovatel u policie. Kariéru začínal v Praze a nyní kvůli manželce, se přestěhoval do Ústí. Hodně se mu stýská po bohémské Praze, Ústí považuje za vesnici, kde chcíp pes.

„Sere mě to tady, v práci mi neprodlouží smlouvu, od ledna budu socka.“ Povídám.

„Kašli na to a pij, mají tu dobrou plzeň. Občas se musíš dostat na dno, aby jsi šel vzhůru.“

„Hm.“ zavrčím.

„Přestaň se šklebit, budeš mít prostě neplánovaný  prázdniny, do tří měsíců si práci najdeš , takový pako zase nejsi.“ Povídá Kojak s úsměvem.

„Hm“zavrčím podruhé.

„A co baby?“

„Nic.“ Povídám.

„Ani nemám na ně náladu. Jsem strašně neperspektivní, exmanželka ze mě udělala bezdomovce, poslední holka mi dala kopačky, teď jsem přišel o práci, tetičku v Americe taky nemám, krásy jsem taky moc nepobral,červenej diplom taky nevlastním,Kristovi léta mi klepají na krk, jsem prostě statická nula.“

„Když tě tak poslouchám, kdy hodláš jít na Mariánku? Nerad bych o tobě dočetl ve svodce, že jsi skočil ze skály…“

„Seru na Mariánku, takovou hroznou depku zase nemám, ještě jsem nebyl tak na dně , abych se zabil.“

„Tak to jsem rád, že jsi trochu pozitivní. Hele, půjdem někam kde jsou baby, pobavíme se a příjdeš na jiné myšlenky, třeba sbalíš nějakou intošku, co říkáš?“

„Intošku? Co bych s ní dělal?“ obracím se na Kojaka a tomu se zaleskly oči.

„Ty vole! Co děláš se ženskou? Potřebuješ ženskou, která tě z toho dostane a hlavně pochopí .“ To jsem ještě nevěděl jaká to byla prorocká věta.

Dopili jsme orosenou plzeň, zaplatili a vyrazili do klubu Domeček. Trochu infantilní název, ale scházela se tam celkem spořádaná společnost, hlavně početná komunita studentek, v Tukanu byli samí pankáči a Bohémku okupovali pasáci kurev, takže na výběr z kultury, nic moc.

„Podívej se vole, tady to žije“ Kojak se rozzářil jako vánoční stromeček , „vidíš ty mladý prciny, čekají na nás.“

„Pěkný roštěnky. Nic si od toho neslibuji, ale zkusím to.“

Oba jsme zaostřili směr bar a objednali si bavoráka.

„Hele, ta bloncka…“ dloube do mě loktem Kojak „ ta by si dala říct.“

„Hm, tamta černovláska, ta má přímo šukací oči.“

„Která?“ patrá pohledem Kojak po okolí.

„Támhle, u stolu , má na sobě červený rolák, v rohu.“

„Jooo támhle, no to je kus.“ Prohlásil znalecky Kojak, „Mrkneme na parket!“

Na parketu to žilo,tehdejší šlágrl trhal reprobedny,konkrétně od The Verve - Bitter sweet harmony,  děvčat kupa a bylo z čeho vybírat. Domluvili jsme se s Kojakem, že si je prohlédneme a pak půjdeme balit. Najednou dostal vnuknutí, že si zatancujeme sólově. Vzhledem k velkému promile alkoholu v krvi, vzal jeho nápad za totální úlet, takže ani jsem neprotestoval. Ono mi taky nic nezbývalo. Bohužel náš společný exhibionismus nepotrval dlouho, najednou z pravé strany se objevila žába, řekla „Ahoj“ a začala mě líbat. Mnozí dobře vědí, jaký je to heroický výkon ztrestat deset plzní a přitom si zachovat tvář. Zmohl pouze na pozdrav a líbání opětoval, původně jsem si myslel , že je to sázka, ale dotyčná tancovala i na další pecky.

„Hele ,nejdeš na to zhurta, nemá to mít opačný pořadí? Už víš jak se jmenuje?“ dotíral Kojak.

„Nevím, ale zjistím.“

„Je nějaká mlaďounká, kolik jí je? Má už občanku?“

„Ty vole , jak to mám vědět? Pedofila dělám poprvé, zatím jsou jen mechtle.“

„To víš , profesionální deformace, trestní sazba 3-5 let.“

„Vole!“

Diskžokej udělal přestávku a já začal zjišťovat informace.

„Promiň, ale v tom hluku jsem přeslechl tvoje jméno…“

„Markéta“

„Lukáš, co vlastně tady děláš?“

„Slavíme s holkama třídní sraz.“

„Aha, čili dámská jízda?“

„Jo, našich kluků  je tu málo.Sedneme si k našemu stolu.“

Tam mě Markéta seznámila se svými kamarádkami, ale opravdu si zpětně nevzpomenu,které to byly. Náš hovor pokračoval v příjemné atmosféře a postupně z ní vyšlo, že momentálně studuje první rok medicíny na Karlově univerzitě v Praze, je to strašný záhul, profesoři se snaží je co nejvíce potopit, chtějí tak oddělit zrno od plev, ráda by přežila první rok. Druhý ročník není už tak drsný, stát se doktorkou je její sen. Ani nevím proč,možná to vyplynula z rozhovoru, ale položil jí tuto otázku :“Jaké máš v životě hodnoty?“

„Hodnoty?“ trochu se zamyslela „Vzdělání, zdraví, čest.Jaké ty?“

„V podstatě podobné, jen poslední slovo nahrazuji respektem.“

„Hm..promiň, musím na holky“ a krásně se usmála.

„V pohodě, já taky.“kontruji.

Markéta měla nádherné mandlové oči, odzbrojující úsměv doplňující štíhlou postavu, prostě kočka.

Při odchodu z toalety jsem se pokusil najít Kojaka, ale ten zřejmě odešel domů. Za to potkal Dominiku. Dominika chodila krátký čas s Kačerem, to byl kámoš z chemičky, kde jsem ještě pracoval. Jeho pracovní náplní byla údržba veškeré telekomunikační techniky v závodě , jinak to byl místní  balič žen.

„Ahoj, co tu děláš?“vybafla na mě.

„Ahoj, ale byl jsem tu s kámošem a někam se mi ztratil, asi už šel domů.Co ty?“

„Hledám ségru a jak se zdá, tak tu není. V neděli jedu do Prahy a tak jsem jí chtěla vidět.“

„Co budeš dělat v Praze?“

„Pracovat.Už mě to tady přestalo bavit a přestěhovala jsem se do Prahy. Potřebuji změnu. Mám sucho v puse, půjdeme k baru?“

„Rád bych, ale musím jít, čeká na mě Markéta.“ Provinile se na ni podívám.

„Markéta? To je tvůj nový objev?“

„Jo, asi tři hodiny. Měj se Domi a někdy zavolej, rád si s tebou vyrazím.“

„Ty taky a tady máš pusu pro štěstí.“ A lehce mě políbila.

„Dík a poraž Prahu.“

Vrátil jsem k Markétě s provinilým výrazem:“ Trošku mi to trvalo déle, to víš my chlapy.“

„U ženských je to prý daleko horší. Holky začínají pomalu odcházet domů, půjdu taky, doprovodíš mě na zastávku?“

„Jistě, jsem přeci gentlemoun“ povídám s úsměvem.

Než přijel trolejbus , stačili si vyměnit čísla na mobil a slíbit, že si zítra zavoláme. Tak skončil běžný listopadový pátek, který vypadal na první pohled nevinně, ale budoucnost mě přesvědčila o opaku.

Asi bych měl něco napsat o sobě. V době kdy jsem potkal Markétu, jsem už byl po rozvodu s jedním závazkem, na krku Kristova léta a potencionální bezdomovec. Dá se říci, že jsem byl opravdu „perspektivní.“

Ráno mě probudil mobil, volá Kojak.

„Čau bejku, jak si včera dopad? Mise byla úspěšná?“

„Nazdar  zvíře, dá říci , že ano.“

„To rád slyším, tak to vyklop. Co je to za prcinku?“

„Budoucí medička, studuje v Praze na Karlově univerzitě a devatenáct jí bude v lednu, takže je už nad zákonem.“

„To ti chválím, měl jsem pro tebe protekční celu. No a co bude dál?“

„Nevím, zavolám jí a nechám tomu volný průběh. Nečekám nic trvalého, spíše to bude zpestření na konec roku.“

„To neva, aspoň příjdeš na jiný myšlenky, ony ty diskotékový lásky nemají dlouhého trvání.“

„To je fakt a kam si zmizel včera ty?“

„Ale, nějak mě porazily plzně, tak jsem šel domů, to víš deset kousků dá zabrat. Musíme si to zopakovat.“

„Nejsem proti, měj se a já se ozvu.“

„Čau draku a chovej se slušně.“

 

---