byla by emigrantkou

po nebi se už roky táhly zářivky jedna jako druhá: to sou snad zlatý cihly skutečnejch dělníků: šeptali si mezi sebou ruce těch lidí byly přemražený polotovary a tížily nehnutě v kapsách každej měl v tu dobu svý docela vlastní náramkový hodinky bylo proč pít bylo proč skovávat obličeje konečně mělo smysl i lhát podepsala by dveře metra aby v tom samym vagónu v nouzi jednou našla znovu útočiště vyřadila by jedno zahřátý pyžamo a do něj se za čas vrátila jako do skrýše nemělo cenu pokračovat po lajně čekat na semaforech snídat a znovu snídat nebo vyzvedávat převleky z čistírny když se jí vlasy zacuchaly do hřebenu eskalátoru a vítr inspirativně nadul sukni zespodu rozhodla se pro cestu s neurčitými místy noclehu a vlastně to vůbec nebylo smutný fakt kdyby poslala pohled na známce by byl její rozesmátej obličej