Ona

zalila květiny ve starý továrně klidnými pohyby pak lačně hltala zavřené vůně a stroje bez lidí jinak se nedělo nic pouze stařena a její dlouhé šedivé vlasy na druhém konci haly ji trochu naháněly strach ale ten stav se trochu bát měla svým způsobem ráda květiny zalévala jedině rezavá voda... byla to přefiltrovaná duše a srdce toho Borce toho jejího mia to byla voda kterou chtěla a někdy nenáviděla... mio se většinou smál a občas tápal na dně díry v který byl vlastně pořád ale dalo se v ní žít byly to dočasný přesypávající hodiny s perspektivou nechat nakonec hlavního hrdinu dole ve stole na dně pod pískem... s tím riskem, že to nakonec bude hrob, konec a strop skrz kterej budou prorůstat kořeny té zalité kytky trochu vzpomínky a trochu zbytky

---