Žena

Temné noční procházky

kol řeky mezi oblázky

zbožňuji, mám je hodně rád.

Nebude to napořád.

Dva malé body ve křoví

žhnou, je to zřejmě kočka, co loví.

Však zlověstné jsou, co to chtějí?

Kameny poskvrněné krvavou krůpějí.

Nemohu bránit se;

nemohu zvrátit se!

Démon zjevil se nade mnou.

Smích nese se nocí tajemnou.

Přisála se ke krku mému,

zuby tepnu proťala.

Nelze se vzepřít démonu temnému.

Svůj smích všem stromům rozdala.

Já vydechl jsem naposledy

(však naposledy v žití mém).

Neublíží mi teď jedy,

ruku nechám nad plamenem.

Zítra už navštívím ji sám.

A věčně zde budu, přísahám.

Uposlechnu její slovo,

na oběť v křoví počíhám.