Bůh je přeci jen žena!

Sedím na okenním parapetu,

a pojídám hořkou cuketu,

Zároveň přemýšlím o svém životě,

o tom mizerném posledním půl roce.

Každou noc jsme spolu lehávali,

po těle se hladívali,

Já jen s Tebou,

ty i s jinou.

Milovala jsem vše, co bylo Tvé.

Nikdy nebylo nic tak snadné.

Trpkost v ústech

zapijím po částech

Slanými slzami,

hledají si cestu mými tvářemi.

Pozoruji zlatavé to listí,

k zemi se polehounku snášející,

Vítr ho má rád,

nikdy?

Ne, přeci napořád.

Nikdy nebylo nic tak snadné.

Tuba s prášky na mém nočním stolku,

je zcela prázdná za chvilinku.

Dobré ráno, maman.

(Bůh je přeci jen žena!)