Ledová královna

Jde ze mě chlad

a můj pohled zabíjí.

Když ty máš strach,

má moc jen dál sílí.

Ruku ti podávám,

hraji si na hodnou.

Pak milou masku odkládám,

lekneš se, když jsem zas dámou studenou.

Můj ledový smích dere se ti do uší,

když vysávám všechnu naději z tebe.

S výsměchem říkám, že ti ten výraz nesluší,

když padáš do pastí, kde všechno zebe.

Jsem ledová královna, sněhové mám líce.

Vítězně bruslím po ledě,

kreslím si čáry, křivky a pak srdce.

To srdce mám ale jen pro sebe.