Boj s hněvem minulosti

Sedín nehnutě v křesle. Prsty bubnuji o jeho opěradla. Potím se. ZLOST! Měkké opěradlo chladne... mění se v kov. Ve chladný a vlhký kov.... již nesedím v měkké sedačcě, ale na kovové židli, která se podobá trůnu smrti. Potím se. Jak jen jsem mohla nechat utéct své vzpomínky tam, kam neměly. Domů! Pevně zavřu oči.... hnědé oči, svůdný úsměv, slunce prosvítající mezi listím, pevný stisk teplé ruky, však klouže.... už jen visím za konečky prstů...... je pryč.... copak už nedokáži ovládnout své myšlenky? Otevřu oči. Opět sedím v tom zkurveném trůnu. Kolem mě tma jenom přede mnou postava. Směje se. Směje se až bláznivým smíchem zlého klauna. Najednou zvážní. "Ty děvko, šoustáš s ním a ještě mu za to platíš? Jsi jen ubohý kousek hlíny za mým nehtem, jsi jen děvka... a s takovým hnusákem, který o tebe nestojí, ty jsi ale kráva...." Říká s vyceněnými zuby jako nějaký vlk. Zuby tak zářivě bílé, však cítím ten pach kroutících se ČERVŮ! A jazyk se jí zmítá v hubě jako nějaký had. Uříznu jí ho a nakrmím s ním její červi! Najednou vystřelí pásy s okovy a připoutají mne ke křeslu smrti. Ten had se jí kroutí v hubě a já pořád před jeho jedem nemohu uniknout. "Rozdrásám ji na kusy!" Napadne mě. Najednou cítím obravský tlak a bolest v břichu, roste... a ta bolest. Připadám si hůř než v pekle. Nádor na břichu má již velikost basketbalového míče a napíná pásy až k prasknutí. Odkud si z vrchu mi začne na hlavu kapat krev, ta se mísí s potem a stéká mi po tváři. V hlavě mi duní ohlušující tanec bubnů a ..... Die, die, die, die, die,.... Chci to zařvat. Však dusím to, ne nemohu. To nejde. Vždyť je to má matka! Však ten had se jí neustále zmítá a syčí až mi to trhá uši. Bože chci tu noční můru pryč. " CHCÍPNI !" Zařvala jsem tak hlasiťe až jsem se zalkla páchnoucí krví. Roztrhla se mi kůže na břichu a vyzkočila mi z něj kočkovitá šelma a s vyceněnými zuby se rozběhla proti ní. Však ona se smála. Opět tím podlým smíchem a smála se tak, až jí z huby začala vylétat hejna komárů, až se sama v hejno proměnila. Všechny komáři chtivý po krvi se rozlétli proti mě a já se nemohla hnout, bože jak já chtěla z té noční můry utéct, nešlo to a ta bolest....

" Vaše nenávist nezničí člověka, kterého nenávidíte, ale vás. Nikdy nepodlehněte psychickému týrání, ať je ten had jakkoli jedovatý. bohužel zlých a bolestných vzpomínek se nikdo z nás nezbaví a tak nám nezbývá nic jiného než je přehradit vysokou zdí z dobrých vzpomínek. A kdyby nebylo těch špatných nevážili bychom si těch dobrých."