Kronika Tří - Dëmon 6.část

Ráno se na celý záliv Aberonu snesla mlha. Ze západu připlouvají lodě s vojáky. na dvoře paláce se cvičí lukostřelci a v kasárnách před branami města se procházejí kopiníci. Od Dumontu se ženou dva špehové a z východu další tři průzkumníci. Tam, kde se Intrillské hory stáčejí do planin, v onom ohybu se shromažďuje armáda proti Aberonu. na západě se Harakové dostali k Dumontskému lesu. Mračna se stahují.

 

       Heren otevře jedno oko, aby zjistil, kdo to s ním třese. Když spatřil vrásčitou, starou tvář, překvapením vyskočil. Byl to Isis.

       „Co tady děláte?“ vyděsil se.

       „Ale jen tak jsem si zaskočil za Galadorem, abych mu složil poklonu, jakého má syna. Taky jsem tu proto, abych ti vyprávěl další příběh,“ uchechtl se Isis.

       Heren vylezl z postele a otevřel okno. Pak se pomalu oblékl a umyl.

       Isis se posadil na jednu židli a druhou postrčil k Herenovi, který se na ni opatrně posadil.

       „Když jsem ti včera vyprávěl o Aratzu, napadlo mě, že by jsi něco rád věděl o druidech,“ začal Isis. Heren pokývl hlavou.

       „Ale protože jsi ještě nejedl, nechal jsem donést snídani. S kuchařem se dobře znám,“ zachechtal se zase Isis. Do dveří vešel Tarr s podnosem z plechu a postavil ho na stůl. Pak hned diskrétně zmizel.

       Heren se hladové vrhl na jídlo. Isis počkal, dokud nedojí a pak  spustil.

       „Druidi jsou potomci starodávných kmenů z Východu. Za dřívějších věků se kouzelné bytosti dělili na druidy, kteří splynuli s přírodou a spolupracovali s mnoha zvířaty. Pak byli kouzelníci a čarodějové, kteří čerpali přímo z proudu energie Nicoty a různé bytosti.

       Druidi žijí v souladu s přírodou, které pomáhají. Zároveň je zase chrání příroda. Díky tomu žijí prakticky věčně. Nejradši mají pralesy, ale když jsou k tomu donuceni, dokážou žít i na poušti.

       Na začátku našeho věku byli vyhnáni do Pustin Dëmönsländ, kde nepřežije nikdo moc dlouho. Ale kdyby tam nebyli, přece by se tam Harakové odvážili. Takhle se tam nikdo nedostane, aniž by se vyhnul boji s druidy.“

       „Jak ale mohli přežít?“ ptal se Heren.

       „Říká se, že v Pustinách žijí nejsilnější magické bytosti. Proč myslíš, že se Putině říká Dëmönsländ? Žijí tam Démoni.        Předpokládá se, že se s nimi druidi spojili a díky tomu přežili. Možná taky ne a druidi si tam vytvořili něco jako město, které je před Démony chrání, vyber si.

       Druidi mají moc uzdravovat, až skoro smrtelné případy, dokáží ovládat vodu, vítr, rostliny a zvířata. Mají schopnost vložit moc do předmětu, aby měl speciální vlastnosti, neradi ukazují tváře, nosí dlouhé pláště s kápí a obličej si zakrývají černými maskami.“

       „Rozer má druidský štít,“ podotkl Heren.

       „Ano, donesl jsem mu ho já, když jsem měl málo peněz. Víš, druidové tvoří štíty jen pro určitý druh lidí. Osobu, která se jim zamlouvá, obdaří takovýmto štítem. Tenhle štít ještě není dokončen. Musel by ho někdo donést do Pustin, aby ho doočarovali, řekl bych.“

       „Líbil se mi.“

       „To se ani nedivím?“ uchechtl se Isis.

       „Isisi?“ zeptal se Heren.

       „Ano?“

       „Odkud pocházíme?“

       „Zapeklitá otázka,“ zamyslel se Isis.

       „Myslím mého otce,“ upřesnil Heren.

       „Ahá! Tak to ti klidně řeknu. Jaké jsou země kolem Aberonu, kromě našeho království?“

       „Lena, Pustiny a na severu jsou Poslední pouště a Ledová země,“ zamračil se Heren.

       „To jsou nejhlavnější Severu. Doopravdy je to takhle:

       Na jihu je Jižní oceán a pak Země Urugu. Pod nimi je Mrazivý oceán.

       Na západě je Pustina Dëmönsländ, která končí Západním Oceánem a Zemí Ledu.

Na východě jsou Země Temna, které končí Východním oceánem na východě, na jihu Mrazivým mořem a na západě sousedí s námi.

       A na severu jsou Poslední pouště, Zamořená země a Ledová země. Galador a kovář Dix jsou potomci kočovníků, kteří žijí na Posledních pouštích.“

       „Kdy sem přišli?“

       „Kočovníci přišli na konci Věku Temnot, který byl před naším.“

       „Kolik bylo věků?“

       „Známe jich šest: Náš věk, věk Temnoty, Naděje, Strachu, věk Magie a věk Počátků.“

       Heren se zamyslel.

       „Není ti něco jasné?“ ptal se Isis.

       „Naše země je kulatá?“ zeptal se náhle Heren.

       „Samozřejmě,“ zahlaholil Isis.

       „A co je potom nad námi?“ ptal se Heren.

       „Podle všeho je tam prázdný prostor, kde je mnoho dalších takových zemí, ale není možné je navštívit. Dokážou to pouze Démoni. To bych ti ale musel vyprávět o Počátku a tomu by jsi asi nevěřil.“

       „Stvořili nás Démoni?“ zeptal se Heren.

       „Ne, ale pravděpodobně sem Démoni zanesli první lidi, kteří tu stvořili život. Neptej se mě jak, to nevím.“

       Ozvalo se zaklepání na dveře a objevila se Katrinina hlava.

       „Herene, otec chce s tebou mluvit,“ řekla. Zarazila se, když uviděla Isise. Ten se postavil a usmál se.

       „Co tady děláš táto?“ zeptala se Katrin. Heren zkameněl. Isis si toho všiml  a zachechtal se.

       „Nevěděl jsi, že Katrin je moje dcera? Nechlubí se tím, protože by se jí pak lidé smáli. Co tady dělám? Vyprávím tu Herenovi staré legendy, ale jak je vidět, sám si toho hodně domyslel, nebo jsi mu ty něco vyprávěla?“ ptal se Isis se smíchem, když Katrin přikývla.

       Heren se zvedl, aby odešel, ale Isis mu sevřel rameno.

       „Za Galadorem tě dovedu. Potřebuji si s ním o něčem promluvit.“

       „O čem?“ ptal se Heren.

       „Pak ti to řeknu,“ postrčila ho Katrin. Heren tedy šel s Isisem do věže za otcem. Po cestě si je všichni ukazovali, ale Isis si nasadil kápi a šel vedle Herena, aby ho nikdo nemohl poznat.

       Když Heren vstoupil do audienčního sálu (Isis zůstal u dveří), jeho otec se právě radil s Verxem. Když bouchly dveře, oba zvedli hlavu.

       „Pojď sem, Herene,“ pokynul mu Galador.

       Heren se přiblížil a zůstal stát několik kroků od vyvýšeného stupínku, na kterém byla židle s Galadorem.

       „Dnes ti nedám žádný úkol na pochůzku. Abys pochopil to, co po tobě budu chtít, musím ti vysvětlit celou naši situaci,“ začal Galador a pokynul Verxovi.

       Verx vytáhl z jedné z polic v sálu svitek papíru a podal ho Galadorovi. Ten pokynul Herenovi, aby šel ještě blíž. Když Heren tedy přistoupil, zjistil, že Verx vytáhl mapu okolí Aberonu až po Kurd-Minn.

       Galador přejížděl prstem po mapě a začal vysvětlovat:

       „Tady na planinách Minn se shromažďuje armáda z Res-Lig-Faën, aby zaútočila na hlavní město. Myslíme si, že ale zaútočí na nás, nebo na Kurd-Minn. Vede nás k tomu domněnka, že v Kurd-Minn je velitel vojska Nabuchodonozon. Také jsme zjistili, že se z Dumontského lesa vynořila armáda Haraků, které se nějak podařilo projít přes Obranný val.“

Heren se zamyslel. Galador ho pozoroval.

       „Ale aby neútočili přímo na město, tak se s nimi střetnete tady ne?“ zeptal se najednou Heren a ukázal na úzký pruh planin mezi Dumontským lesem a koncem Intrillských hor.

       „Správně,“ Galador se překvapením nezmohl na nic jiného.

       „Ale překazili vám to Harakové, kteří už tam jsou,“ pokračoval Heren.

       „Nečekali jsme, že s tím bude Nabuchodonozon počítat,“ ozval se Verx.

       „Ze Sumi dorazili vojáci na osmi válečných lodích. Ale ani oni a naše armáda nestačí na Faëny a Haraky. Po pevnině sem sice míří armády z hlavního města, Kurd-Äwi a Sumi, ale ti tu nebudou dost brzo,“ pokračoval Galador.

       „A co Kurd-Minn?“ ptal se Heren.

       „Je tak blízko nepřítele, že kdyby se jim pustil do zad, nebyl by problém je zničit,“ krčil rameny Verx.

       „Nejlepší by bylo je dostat k moři, kde by na ně mohly útočit i lodě,“ navrhl Heren.

       „Být tlačeni k moři není nic příjemného,“ odmítl Galador.

       „Tak je tam nalákat,“ nenechal si to s dětskou zarputilostí vymluvit Heren.

       „To by mohl být druhý plán,“ otočil se Verx na Galadora, který přemýšlel, ale nakonec přikývl.

       „Taková je naše situace,“ řekl Galador po chvíli.

       „Myslím, že se budou snažit co nejdřív zaútočit na nás,“ řekl Heren.

       „Proč si to myslíš?“ podivil se Verx.

       „Nevím,“ přiznal Heren. „ale mám pocit, že v tom bude figurovat Minäs.“

       Verx s Galadorem si vyměnili pohledy, protože to asi pravděpodobně tušili, ale nikdo se to neodvážil přiznat.

       „No nic, to je vedlejší,“ potřásl hlavou Galador. „ale protože se blíží bitva, potřebuji ti dát jeden úkol.“

       Heren se zase zamyslel a vyslovil to, co ho už napadlo:

       „Mám dát pozor na Falas a kdyby jste náhodou prohráli a Aberon se ocitl v obležení, mám se pokusit s Falas někam odejít, aby se jí nic nestalo.“

       Verx s Galadorem se zase na sebe podívali. Heren byl nějak prozíravý.

       „Ano, ale já bych ještě chtěl, abys se postaral i o Innu a o další děti nás rytířů. Jsme známí a mezi nepřáteli byste asi nenašli milosrdenství i když jste děti,“ vzdychl Verx.

       „Chceme, abys na to přísahal, jinak bychom asi nedokázali s Verxem odjet na bojiště,“ řekl Galador celou váhou svých let.

       A Heren tedy přísahal.

       Když odcházel a zavíral za sebou dveře, Galador přijímal Isise. Hned první věta, kterou Isis pronesl byla: „Přišel jsem ti říct, jaký jsi blázen.“

       Heren se chtěl samozřejmě zdržet, ale uviděl, jak se zatvářil Verx, když nakoukl naposledy dovnitř. Vrátil se tedy spletitými chodbami do svého pokoje, kde na něj čekala Katrin.

       Skládala mu košile, když vešel a posadil se na židli, na které před hodinou seděl. Chvilku se díval do země. Ušlo mu, že se na něj Katrin po očku dívá.

       „Tak jak?“ zeptala se docela nevině.

       Heren konečně zvedl hlavu a zadíval se na ni. Pak se mu rozšířili oči, když postřehl, že se Katrin usmívá.

       „Ty víš, co jsem teď musel udělat, takže proč se mě ptáš?“ zeptal se vychytrale.

       „Chci to slyšet od tebe,“ ušklíbla se Katrin. Ono pozvednutí koutku úst se k ní vůbec nehodilo a působilo to schválně výsměšně.

       „Musel jsem na něco přísahat otci,“ začal Heren.

       „To je všechno?“ Katrinino obočí vylétlo nahoru.

       „Ještě si rozmyslím, jestli to řeknu na co,“ vystřelil Heren.

       „Na to, že budeš chránit Falas, pokud na nás zaútočí a prolomí hradby a že ji odvedeš do bezpečí. A když u toho byl i Verx, tak se vsadím, že máš dohlédnout i na Innu,“ usmála se Katrin, když viděla, jak Heren vyskočil.

       „Kolik lidí ve městě to neví?“ zeptal se klidně Heren.

       „Vím to jen já a Isis,“ pokrčila rameny Katrin.

       Heren si oddechl.

       Za půl hodiny se objevil Isis, očividně v dobré náladě. Katrin se na něj tázavě zahleděla.

       „Ale nic, jen mě těší, že se zase schyluje k nějaké bitvě,“ zachechtal se Isis.

       „Těší?“ zeptala se Katrin.

       „Samozřejmě, už se dlouho nebojovalo a na světe je až moc zlých lidí,“ chechtal se Isis.

       „To nechápu,“ řekl Heren.

       „Neboj, chlapče neboj, porozumění přijde s věkem,“ mávl rukou Isis a dál se chechtal.

       „Každopádně na tebe má dávat pozor když tu Galador nebude. Není zas tak hloupý a ví, že taky někdo musí bránit tebe,“ obrátila se Katrin k Herenovi. Ten naprosto ztuhl.

       „Už takhle dokážeš proniknout do mých pocitů?“ zaskřehotal Isis. „Z toho si nic chlapče nedělej, spolu to zvládneme,“ obrátil se k Herenovi.

       „Kdy vyrazí?“ zeptal se Heren.

       „Kdo? Naši?“ zarazil se najednou Isis. Heren přikývl.

       „Musí vyrazit co nejdřív,“ odpověděla Katrin.

       „Půjdu se na ně podívat,“ zvedl se Heren a šel za Jinxem, aby mu t pověděl. Za chvilku byli na hradbách u brány a koukali na mumraj kolem sebe.

       „No, Katrin, asi se na ně půjdeme podívat také, ne?“ řekl unaveným hlasem Isis a přes hlavu si natáhl kápi. Katrin ho chytila pod paží a oba sešli dolů k bráně.

       „Vůbec se mi tam nechce,“ řekl Galador a sklonil se, aby se lépe dostal do drátěné košile. On, Verx a deset dalších Aberonských rytířů se právě zbrojili do bitvy. Každý měl plátěný oděv, přes něj drátěnou košili po kolena, stáhnutou opaskem s mečem. Přes košili měli plátové prsní brnění. Na nohy a lokty přišly tvrdé chrániče různě zdobené. Holeně a boty měli obalené ocelovým drátem. Nakonec jim podomci nasadili loketní chrániče a podali helmy. V době našeho příběhu byly nejoblíbenější kulaté helmy s ostrými hranami bez hledí, pouze s nosním výběžkem. Aberonské helmy byly jednoduché s modrým chocholem.

      

---