Ekotaj

podloženo skutečnou událostí

Krokodýl s vlastní kůží
utíká v lesíku za domem
tím co viděl v mém okně ohromen.

Klapoty víček do rytmu
máchaného prádla
jeho slza do modrého pracího prášku skrápla
Kdo ví co zmůžou trápoty zvířete s lidskou chemií?
Oba se noříme do rozbouřeného moře
okrouhlých bublin
jejich tělnatou rozpínavostí stísněni.
Zázraky prádelnou kráčí dál.
Šupiny v kůži se mění
Z krokodýla je nahý pán
naše srdce dokonalost sama
přepážek není nikdy dost!
Rozšafně se vrhá do vany
modré odlesky bublin na hýždích.
Vodní taj v jeho žlutých očích,
víčka slzí dál.
Nešťastně nahý král
Nechal za oknem svět,
svou mile zelenou.

(s vlasy až po zadek!
s hlasem všech lesních ptáků,
bez jejich krvelačnosti..
pomalu už chápu)

---