Z rosy

Ze studené rosy únorové oblevy

Upletu ti paprsek z kapiček

A zařvu na tenhle nepovedenej svět

'Bojím se podívat do nitra tvých utajených víček

Krvácím nepovedenou bolestí

A z krve pletu tolik otázek

Ptám se ničeho tam nahoře

Kdy a jak rozpletu ten‘ bludný provázek

Snad jen proto že nevím kam

A pro co bych se měl radovat

Za to, že žít je boží dáreček

Vážit si života – nebo vzdorovat?

Snad se tolik nestalo

A další ráno probudí nás raději

Tak rádo jak jen dovede

A vzbudí v nás překrásnou naději

Že na to vše kolem už nebudem sami.. 

Tak vzbouzíš se příštího zrána

A tvá víra tě nadnáší

Nebeskou a nejsilnější nadějí

Tou – co hřeje a radost přináší

Miluju lidi, ale tebe mám raději..