Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seTvůj věnec
21. 01. 2009
14
13
2208
Autor
nostalgik
Snad včera, snad půl již století ....
Začátkem jara, nejspíš v březnu
poslední právě roztál sníh,
my hrát si chtěli na princeznu
a prince, jak snímá prokletí
Dosud, když vzpomínek rej sviští
v denní jas či šeru svíček
kdy Chronos bdí a kraj již ztich,
já sklánívám se pro střevíček,
co ztratilas na pískovišti
Čas půvab dosud nesetřás
jak blížíš se, tak osamělá,
a hejno špačků v oblacích
kol věže krouží u kostela
Snad srdce zdolá žití sráz
Tvůj věnec z básní! Jak padnou Ti
ty verše, ač mnohdy bez květu,
až cynický i vzbudí smích,
elixír mládí, dar k životu
princi, co nesejmul prokletí
13 názorů
Ačkoliv způsob vázaného verše mi přijde, řekněmě hodně "klasický", ale také umný a myšlenky zde vyjádřené jsou hodně doslovené, duch básně na mne působí poctivě. Tip
Děkuji vám všem, kteří se dovedete se mnou zasnít nad ztraceným střevíčkem z dětství.
***
Smějme se spolu, Marcelko...i v tom listopadu. :o)
Trochu smutná, spíš však mile vzpomínová. Jen ke konci, jako by byl tušit stín loučení... snad zmínka o kostelu, snad slovo věnec, nesoucí však zároveň i opačný náboj -- jak to říci... vítání a ještě něco navíc, co vrací oči zpátky k první sloce; Koloběh.
Líbí se mi. Omlouvám se za poněkud expresivní 'cestopis skrze řádky'. Tip.
A děkuji za avízo.
ten střevíček je dávno malý
už nemohu ho obouvat
když ale prince potkám ve snu
chci si zas na princeznu hrát
neslyším ty co se mi smějí
do snů se s ním chodívám smát
a jeho slova tolik hřejí
i když už začal Listopad :-)