Středověké zaúpění

Zrezlými prstýnky propadlá pieto!

Nepláčeš již, není pro co. 

Blankytné tvé oči --- vyprahly.

V snění o moři, jež solné své doly

vyplavit mohlo by, ruce nám s'pjaly.

Železná panno!

Gotické objetí láme si trny.

Drtí se samo,

ve vášni své zapovězené říje.

Z kovu, krví, šípky kvetou ti.

                              Sbírám je.

Zuřivá bludičko

                                 ve svatyni,

tvé struny, jak napjaty!

Napnu je ještě víc, více!

Přetrhnu je!

Ty citové vousky, hřivnatá Lvice.

Inkvizičně přehluším řev tvůj a ten

ze skřipců mužských marností sten.

O nelítostný šmirgl zhltané hořkosti

tře se teď touha, jak kocour zlosti.

 
                 Ta sirka bolesti mě zprostí.

Oheň zlehka poprská

výheň mou hvězdami,

na cestě za smrtí.

Podlehneš teplu, roztaví tě!

Odsouzeným budeš lhostejná.

Kovový výkřiku z nevěstince,

v tichu osudu, dozní ti ozvěna!

Budeš hvězda, ve stínu Slunce.

Spadlá.                        

                  Jen z mnoha jedna.