Hospodská šplouchaná

Hospodská šplouchaná

Když vám někdo stříká citrónovou šťávou na hlavu, nemyslí to jinak, než provokativně. A zvlášť, když vypadá jako boxer. Navíc těžké váhy. Ale já jsem se vyprovokovat nenechal. Seděl kousek za mnou, hned u výčepu. Když jsem se otočil a usmál se jako imbecil, zaskočilo ho to, ale stříkat nepřestal. Naopak- dal si záležet aby se co nejlépe strefoval do obličeje. Musel jsem přijít na něco, jak mu to oplatit a přitom mu nedát opodstatnění mě naprosto zřezat. Na jeho tučném ksichtě bylo zřetelně vidět, jak se těší na pěstní konverzaci. Šplich! Začalo to pálit, v oku kyselina citrónová. Začal se hystericky smát. Jeho přítelkyně a další pár u stolu taky. Všichni zmlkli jakmile jsem si stoupl a přišel k jejich stolu. Zasloužil jsem se o pozornost celé hospody. Všichni čekali jako supi. Tlustému se rozšířila hlava vítězoslávou. Jenže já neudeřil. Neudělal jsem to, na co všichni čekali. Vzal jsem jeho pivo a vyzývavě nadzvedl obočí. Jeho obočí jakoby chtělo vyrovnat balanc a sjelo protipohybem k mým směrem dolů. Zákon o zachování koeficientu nálady. Vždy se ve výsledném součtu přesně jedna polovina světa baví na úkor druhé. Momentálně jsem já stál, díval se mu do očí a pomalu mu lil pivo na hlavu. Začínala pomalu rudnout. I bez pily bych se dořezal jeho krve. Nejdřív se mi svět nahnul trochu doprava a pak jsem si teprve uvědomil, že jsem dostal facku jako pěstí. Přežil bych pěstí? Stál výhružně přede mnou. Byl zaskočen a rozzuřen a útočil neprávem. Vyhrál jsem. „Jsme si kvit.“ Provokoval jsem. „C!“ fackla mě jeho těžká ruka. 2:0 pro mě. Pak jsem se usmál a zasmál. Kdyby neměl kůži na obličeji, byla by mu všechna krev vytekla. Vypadalo to strašidelně. Chytil mě za ramena a hodil na zem. „Já tě můžu klidně zabít a ty se směješ?“ Když už jsem byl na zemi, překřížil si nohy a udělal si pohodlí. Vypadal jako zoufalství samo. A tak v záplavu nezadržitelného hněvu a přetlaku v primitivní hlavě, mě chytl za kotníky. Udělal se mnou kruh nad hlavou a švihl se mnou seshora směrem na bar. Jak mi moje hlava letěla čelem k pultu, legračně mi to svištělo v uších. Nárazem o hranu se moje hlava rozšplouchla po celém baru. Krev se míchala s pivem a sklem, co jsem rozbil rukama. Dorazili hned po mé hlavě. Zlomili se. A jako kdyby mu urvání mé hlavy nestačilo, vytrhl mi pravou nohu a levou ruku z kloubů. Upustil je až u dveří, když v šoku, že zabil člověka, utíkal pryč. Všichni utekly pryč. I barman. Který se vlastně ještě vrátil pro kasu. Opatrně a znechuceně mě obšlapoval. Odešel. Když bylo dlouho ticho, sebral jsem se a odešel.