Sonet o tělesných ostatcích

Hořel jsem jako maják v mlze.
Co já byl pro ni? Pouhý čmoud.
Rozhodl jsem se odsud zmizet,
pod sukně kytkám přičuchnout.

Schýlit se jako ta věž v Pise
k ornici. V ní pak spočinout.
Dost dobré byly to snad vize,
když jimi chvěl se každý oud.

K věčnému spočinutí důlek
na šířku svých dvou tučných půlek
vyryl jsem v blízkých polích. Žel:

Probuzen vůní venkovanek
vyběh jsem z důlku jako janek,
oživit jedno z dívčích těl.