Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Má lež

26. 01. 2009

939

Autor

Jarmila Moosová Kuřitková

Svět oblékal se naruby když chystali jsme zásnuby my vzájemně si pevný štít vstříc nebáli se trýzni jít pak když nám spadl z karet dům pár žvár a na dně v láhvi rum vším bylo co tě utiší můj nejbližší můj nejbližší čas ubírá se rychleji než ve dvaceti a my dva to víme že šance se nám nevracejí jak bychom si přáli díky lži mé nám ze všech toulek na botách zbyl odér cest a v cíli prach tvou mrkačkou jsem byla když mi spadl z řas pod víčka kříž i kdyby šlo jen o třísky my dojeli jsme na zisky a zůstali jsme ztrátoví proč? kdo to ví? proč? kdo to ví? čas ubírá se rychleji než ve dvaceti a my dva to víme že šance se nám nevracejí jak bychom si přáli díky lži mé co po snech? čert si vezmi je! dnes peklo sčítá prémie proč nezubí se rohatý že vzal jsi dříve roha ty než já jsem stihla říct ti: běž? to pro tu malou směšnou lež já tajila ti - lituji že miluji tě miluji čas ubírá se rychleji než ve dvaceti a my dva to víme že šance se nám nevracejí jak bychom si přáli díky lži mé

8 názorů

Štírka

27. 01. 2009

Dát tip

... pěkné... ale kde je ta lež ?... já vidím jen utajení...:-)

Edvin1

27. 01. 2009

Dát tip

No nazdar. Teď mne napadá, že jsem jednou něco podobného zažil. Tedy byl svědkem. A on, jen proto, že se nedovedl vymáčknout, si podřezal žíly. V dopise na rozloučenou se jí - pozdě - ze své lásky vyznal. A víte,jak to skončilo? Přečetla si to a prohlásila: "Blbec jeden, vždyť já ho taky celý ty roky milovala." No, blbci, a to pořádní, oba dva.

Edvin1

27. 01. 2009

Dát tip

Já se, paní Jarmilo, ve Vašich básních tak nějak nemohu vyznat. Krásná báseň, zní mi jako píseň, tedy až na "nevracejí". Já se vždycky snažil text písně pochopit, i když, poučen Cohenem, jsem se už mnohokrát vzdal. Ale zase mi to nedá: Vyprávíte zde o velké lásce, ale ne nějaké platonické a nikdy nevyznané - vše, co oba dělají (zasnubují se, a snad i víc, jsou pak nějaký čas spolu) svědčí o tom, že se milovali jako hrom, a dle toho jednali. Myslel jsem, že z té utajené záležitosti vyleze nějaká nevěra či co. Ale ne . Prohlašujete, že mu zapomněla tu lásku vyznat. To prostě nejde, a i když to pěkně zní, je to absurdní. Co že si to za těch nocí při měsíčku šeptali do ouška? Že stárnou, že ten čas letí a že je bolí revma? Asi ne. Asi, i když trochu chraptivě, to staré: "Mám tě rád-a." Na straně druhé si říkám: "A co když si to fakt neřekli?" Takže to mé paní dnes večer honem zase jednou řeknu. Aby nezapomněla. Váš děd Ed :-)