Bez názvu

Na tak teplý červen si tedy již dlouho nepamatuji. Ještě že mi zbývá jen jedna schůzka s klientem a poté…hurá do mořských vln. Být zaměstnankyní realitní kanceláře byl vždy můj sen, ovšem dnes bych byla nejraději plavčicí. Ten na míru ušitý kostýmek mi byl čert dlužný! Krátce před půl druhou jsem zaparkovala před nádhernou vilkou s výhledem na moře, spěšně se upravila ve zpětném zrcátku a vystoupila. Sukně se mi lepila ke stehnům a já se ji marně snažila od nich „odtrhnout“. V rychlosti jsem se ještě napila minerálky, vzala kabelku a vypravila k nabízenému objektu.

„Paní de Vito?“, uslyším za sebou mužský hlas.

„Slečna“, urychleně se otočím a zároveň ho i opravím, „pan Sinclair?“ Přikývne. Přijme nabízenou ruku a usměje se.

„Tak se půjdeme podívat dovnitř, ne?“, vypravím ze sebe a ihned vyrazím po cestičce k domu. Asi opět přikývl na souhlas, protože za mnou panovalo ticho. Zřejmě se jedná o nějakého nemluvného a do sebe zabraného umělce. Takovéto typy lidí mám opravdu moc ráda! No nic, povzdechnu si, odemknu, pustím ho dovnitř a zahájím svůj monolog. „Vila byla postavena asi před pěti lety, avšak majitel se záhy dostal do finančních potíží. Prodej se pro něho jeví jako jediná možnost jak splatit dluhy. Vraťme se ale k samotnému domu. Ústředním pokojem je, jak jistě sám vidíte, obývací místnost, na kterou navazujeme malá, ale moderně vybavená kuchyňka. Co se týče dal…“

„Děkuji, ale raději bych si vše prohlédl nerušeně sám“.

Usměji se a pokrčím rameny: „Prosím, jak je libo. A nemusíte pospíchat. Času máme dostatek“. Ponechám ho tedy svému osudu, otevřu dveře na terasu, opřu se o zábradlí a nechávám se ovívat vánkem od moře. Cuchá mi vlasy, ale ať si. Náhle jsem ucítila Sinclairův pohled v zádech. Nutil mě se otočit oním směrem. Jednoduše jsem tomu vtíravému pocitu podlehla a bez ostychu mu hleděla do očí. Reagoval okamžitě. Vtáhl mě do pokoje, vzal obličej do svých velkých dlaní a přitiskl ústa na mé rty. Nejprve opatrně, jako by čekal, jak zareaguji. Když pochopil, že žádný odpor z mé strany neproběhne, polibek prohloubil a donutil mě otevřít ústa. Jazykem mi vklouzl dovnitř a prozkoumával zatím nepoznané. Ani nevím proč, ale z hrdla se mi vydral sten. Určitě zaznamenal moji náhlou změnu v chování –  strnulost a zmatek. Trochu se ode mě odtáhl a ruce mu z mých lící sjeli na ramena. Upřeně se na mě zahleděl. Cítila jsem, že rudnu. Opět jsem byla malou holčičkou, kterou právě paní učitelka pokárala za to, že nenapsala domácí úkol. Chtělo se mi utéci. Z dalších nemilých vzpomínek mě vytrhl až jeho ukazováček, kterým mi přejel po naběhlých rtech. Vzhlédla jsem. K mému velkému úžasu se mi nesmál. Spíše naopak, jako by zvážněl. V jeho očích bylo něco nedefinovatelného – že by touha? Srdce mi začalo splašeně tlouci. Políbil mě  podruhé, avšak jemně, jako by se bál, že mi ublíží. Náhle se přesunul na můj krk a posypával ho drobnými polibky. Nezbylo mi nic jiného, nežli mu vjet prsty do vlasů. V ten moment se rychle napřímil a zkušenými pohyby mi rozepnul sako a stáhl mi je z ramen i paží, až přistálo na podlaze. Poté se pustil do knoflíčků na košili. Vždy když odhalil kousek textilií zakryté kůže, na vteřinu se zastavil a následně, snad ještě pomaleji pokračoval k dalšímu v řadě. Jako by mi dával poslední příležitost vše si pořádně srovnat v hlavě. Avšak úvahy na jakékoliv téma byly v této chvíli zcela vyloučené. Vnímala jsem jen jeho dech, tak blízko svojí tváře, jeho, sic nepatrné doteky lůžek prstů ve svém výstřihu a především svoji vlastní nepopsatelnou žádostivost po tomto cizím muži. Počkala jsem, dokud nedokončil pustošení mé blůzky a poté si ho přitáhla k sobě. Vášeň propukla naplno. Rukama jsem sklouzla na jeho půlky a ještě více se k němu přitiskla. Ucítila jsem jeho touhou ztvrdlé mužství a dále ochutnávala jeho rety. Byla jsem jako zhypnotizovaná, jako bych to nebyla já. Objetí nepatrně polevilo. Vznikla mezi námi mezera a já jí využila. Obratně jsem mu rozepnula opasek kalhot a troufale pokračovala ke knoflíku a zipu. Nepatrně poodstoupil, chytil mě za ruku a vedl do ložnice. Zde mi stáhl halenku a rozepnul podprsenku. Stála jsem před ním do půli těla nahá, jen ozářená odpoledním sluncem, které mi prosvítalo blond, na mikádo ostříhanými vlasy. Přitiskl mi dlaň na břicho a zvolna jí pohyboval výš, až mi zakryl levé ňadro. Když mi přejel palcem po bradavce, vztyčila se, jako by jeho dotek vítala. Líbal mě na tvář, na ucho, do vlasů a nakonec našel i moje ústa. Zachvěla jsem se a jemu muselo být naprosto jasné, že se mi líbání s ním moc líbí. Opět udělal krok zpět, sklonil se a vzal do úst jednu z bradavek a jemně ji sál. Rozkoš, kterou v mém těle vyvolal, jsem ještě nikdy v životě nezažila. Impulzivně jsem sáhla po jeho tričku a přetáhla jej přes hlavu. Chtěla jsem cítit jeho horkou kůži na své.

„Nyní si budu hrát zase já, ano?“, nečekala jsem na jeho odpověď a s požitkem jsem mu přejížděla po vypracovaném břïchu. Ruce byly pouhými předzvědy, ústa tajemství jeho těla doodhalovala. Když jsem začala žužlat ušní lalůček, uniklo mu z hrdla zasténání. Ihned si mě k sobě přitáhl. Pevně sevřel můj zadeček, srolovat sukni k pasu a vysadil na sebe. Nezbylo mi nic jiného než mu pevně obemknout svými stehny boky a nechat se unášet. Kamkoliv.