Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seZimní etuda
27. 01. 2009
0
1
312
Autor
Salvator Fortunato
Slunce natáhne paprsky,
hned zas je zahnáno za mraky.
Tak jako zelená tráva
pod sněhem spočívajíc.
Venku se tyčí jen holé stromy,
všude jen špína, bahno
a zašedlé domy.
Proč mi ale jen není do breku?
Černá tabule, černá silnice, všude sníh
a hloupá nálada se valí jak břečka úvozem.
Láska je do kouta zatlačena, deprese zůstává.
Proč mi jen slzy neústí do oka?
Modrá a čistá obloha zjeví se zkrátka
a už nám za sebou zavírá vrátka.
Pořád se snaží mě z kolejí vybočit.
Ale nemůžeme, jsme osudem svázaní.
hned zas je zahnáno za mraky.
Tak jako zelená tráva
pod sněhem spočívajíc.
Venku se tyčí jen holé stromy,
všude jen špína, bahno
a zašedlé domy.
Proč mi ale jen není do breku?
Černá tabule, černá silnice, všude sníh
a hloupá nálada se valí jak břečka úvozem.
Láska je do kouta zatlačena, deprese zůstává.
Proč mi jen slzy neústí do oka?
Modrá a čistá obloha zjeví se zkrátka
a už nám za sebou zavírá vrátka.
Pořád se snaží mě z kolejí vybočit.
Ale nemůžeme, jsme osudem svázaní.