Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte sePřepadení
Autor
itsx
Redaktorka ve studiu CNN v růžovém kostýmku sepjala ruce a tužku mezi nimi, upřeně pozorujíc masu kritika před sebou. "Co tedy říkate na tuto povídku, e jmenuje se Přepadení ?" "Žába s hrošíma nohama" "Prosím?" "Nesmysl.Jako žába s hrošíma nohama." Kritik zavřel oči v odulé tváři tak, že vypadal jako mnich.Ústa měl sevřené do obráceného písmene U. Na studio padlo chvilkové magické ticho. "Pardon, že vám skáču do řeči," osmělila se moderátorka po chvíli, " ale minulý tyden tady v tom křesle, tedy v tom ve kterém sedíte Vy," kritik sebevědomě otevřel jedno oko", seděl doktor Froschwitz, vlastně zrovna něco takového teď u nich vyvíjí ...žabky s nožičkama, chci řici ..." Kritik se náhle reaktivoval s ohromnou energií. "Podívejte se, ne. Takhle.Povídky máte jednoduše dobré a špatné, nic neříkající, odpad. A vzít dva nápady, smíchat je dohromady, prosím ... no prosím, ale to většinou nestačí, je to jako by jste chtěla spočítat, bankovky pomocí sčotu a ééé a pomocí nějákého jiného nesmyslu.Nesmysl.Absolutně." Moderátorka vycítila úhlednost odpovědi a elegantně navázala: "Máte nějáky názor na publikující autory takovýchto povídek ?" Kritik se cítíl potěšen takto položenou otazkou.Očka se mu zaleskla. "Podívejte, já jsem přímý člověk.A jako každý američan jsem odhodlaný se proti těmto teroristům postavit." Zašmátral pod svoje obrovské tělo a velmi nezůčastněně vytáhnul brokovnici a položil ji na konferenční stolek před sebe.Levou rukou, teď ovšem s triumfálním výrazem ve tváři, přidal krabici nábojů. V tom okamžiku však moderátorka obdržela zprávu pomocí interkomu a odvrací se od kritika směrem ke kameře. "A právě se nám hlásí nejnovější zprávy z WallStreetu, děkujeme zatím panu kritikovi Overpillovi, všechno nasvedčuje ...ano takže máme tady rekordní pokles pod .. pod 500 bodů, zdá se že se jedná o reakce burzy na krachy velkých telekomunikačních společností v bývalém východním bloku ..."
Roman a Aneta jsou uvnitř, patrona v ohni, husy v pekáči.Jak to mají nejrači.
Vlak prorážel krajinou a šířil vlnky v trávě.Přítomné šipky ptáků odrážela nerovná rychlost.
Gery, střílko, v očích lesk, projde zezadu.Odpočítá okna, jen tak do rytmu.Slušivá košile je mu svědkem, je to tanečník, je to bastlíř - a je ozbrojen.
Harshvardhan, Ten co zvyšuje zábavu, spadne v tunelu a do vlaku se protaví vlastní pomocí.Tak jak ho bůh stvořil.Tavící elekroplástve v ranním svitu domodra ...
Skosené čelo draka klidně letělo nad zelenou travou, zažívajíc rychlost, pronásleduje město.
Pomčuk, bude někde mezi kuchyní a spacími vozy, nasadí si volkmena a sestavenou zbraní se energicky přípojí k ostatním do extratřídy, dum dum,
bude postupovat vpřed se sluchátky na uších, jako při milování.
Všichni se potkají v místě největší zábavy v místě označeném světelným majákem rudé barvy.
Vlak se leskl v zelených odstínech svěžího rána, mírné zvlněné horizonty, vítající rychlé rozptýlení železného stroje, někdy stromem, barvou hlubšího místa zaplněného travou, tmavozelenou až žlutou, nabídkou zdejšího poryvu větru.V úprku zvěře se uzavíral táhlý pohyb do pozvolné zatáčky.
Ten, co zvyšuje zábavu, doskočil doprostřed kůpé plného hasičů s pěnovými přístroji.
Roman stoje uprostřed luxusní haly extratřídy promluvil klidným zvučným hlasem pasujícím k jeho prvotřídnímu obleku:
"Kdo se bude hýbat vyvázne odsud jako lasička."
Aneta po jeho boku rozvíříla vzduch půloblouky svých těžkých beret, bum bum ,bum bum v rytmu střelby se zmrtvolňovali lidé. Motýlek ve větru.
Gery, střílko, prošel dva vagóny a v očích měl svůj lesk.Tak, jak se často, co se týče těchto chvil,cítil prima primisíma,myslel blejzovaně a skrz svůj úsměv byl také dokonalý,svým způsobem , tak stejně často se mu vracela vzpomínka na rudý karafiát, jenž má Lyška vetknutý do vlasů, ve víru jejích pohybů tak svůdný květ.Proč má Gery Lyšku milovat.Ach protože je to Gery.
V hale instalovali červený maják s dalekým dosahem, takový co dosvítí až nad mraky.
"Tohle je přepadení miláčku."přivinula se Aneta k Romanovi, rozpálená lyška k elegánovi ve smokingu.
"Zazraky se dějí, Lyško".
Vlak újížděl v pestrobarevných variacích světla dál.
Pomčuk.Zastavil se aby popadl dech. Záložník s těžkou technikou se zadíval z okna do dáli.Doklapla mu kazeta ve volkmenu.
Ticho.
"To krása."
Vlak vjel do nového prostoru a oteřel široký výhled do zelené krajiny.
"Pomčuk štastný."Zbraň mu uvolněně visela v ruce.
V horizontu začaly chybět nějáké barvy, to ale vlak ani Pomčuk nevnímaly.
Harshvardan, Ten co zvyšuje zábavu, se elegantně přenesl přes chumel hasičů a po rozdání papírových vizitek, mírně zvýšil zet.Na hasičích se ujistil, že má výbornou náladu a, tak jak ho bůh stvořil, popošel vozem směrem k orientačnímu nákresu na zdi.
Barvy se pomalu vytrácely v šírokém pásu směrem od obzoru, plošně, zvlněná tráva přestávala být zelenou a šedla.
Gery,střílko, se na své přímočaré cestě do haly pro extratřídu, dostal až na stanoviště vlakové ostrahy. Přebil zbraň a rozhodl se pro valčík.
Zvířený prach ve vzduchu chytil jasnější přídech, dlouhé stébla trav všude vůkol se změnily, zešedly jednoduchým způsobem starých věcí, způsobem psích očí.
Ostraha byla ostřejší, v rytmu svižného foxtrotu smluvení na přehradné palbě, tentokrát mnohem účinější než rytmus valčíku, dopadaly nábojnice na semyšové kobercování, najednou vybledlé , stejně jako celá chodba.
První si toho všimnul Roman, jestli se to tak dá říci, první podle velikosti překvapení.Červený maják rozmístněný uprostřed haly a vystřelenou dírou ve stropě vlaku svítící až do oblak, zhasnul.
Svítil šedou barvou.
"Čas na odjezd miláčku" uslyšel přes palbu ze zadní časti haly Anet.
Šedá plocha krajiny se řítila dál, došíroka, vlak nechala daleko v sobě.
Prérijní vlk na pahorku nad projíždějícím expresem se zamyšleně zadíval po okolí a začenichal.
Flamma fumo est proxima,
přislo mu najednou namysl.
"Nefungují barvy", pronesl do šedého světa Roman.