Slivovička hřeje, hýčká...

mírně unesena vlastenectvím, předem se omlouvam všem, ktere urazim, ale je to prostě fakt, některe druhy lidi nemam ráda, bo mi lezou docela uspěšně na nervy.

Ty jiskro oka Valašského,
opilý úsměve Pražáků,
požehnání jediného
bez všech okolků,
dávám já tobě!

Zrodila ses z ničeho,
když švestka chtěla plout.
V studánce děda našeho,
co železo chtěl kout,
dokud bylo žhavé.

Tys vůní svou mne opila,
už když jsi tehdá kvasila,
tam dole v našem sklípku,
kde teď schovávám sklenku
průzračného moku,
co dává jiskru oku.

Susedi už vyhořeli,
když tě pálit chtěli,
to my nejsme včerejší,
o mnoho jsme moudřejší!
Nepálíme ve stodole,
nýbrž v jednom starém dole.

Když ochutnávek příjde čas,
opičku má každý z nás.
Od strýka až po maminu
opilas celou rodinu.

Ty výtvore mého strýce...

...SLIVOVICE!

---