Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seMezery
Výběr: a2a2a, Print, Pacer
31. 01. 2009
28
37
5140
Autor
Markéta
Jsou věci, jimž neporozumíš
bez dosahu jiného
a jsou jména, která nevyslovíš
bez utajovaných hlásek v tichých mezerách
rozryvných úsměvů
vložených na dno radosti
Kolik dní?
Kolik nocí sklovitě stéká do úžin marnosti
a stmeluje se znovu ve svůj původní tvar
tvar života, tělo světa, stín předurčeného?
A tak jako Narcis, jat hořkou nedosažitelností sebe sama
prodlévám za mřížovím představ
o mé vzdálené planetě
o místě, kde cokoliv hledat je chimérou
rozplývající se v jasu již jsoucího
37 názorů
zblblýptáček
08. 10. 2010
Bílá Místa, děkuji za kritku! ...jsi se nám nějak kriticky rozjel :-) Co jsou to prosímtě
"oxymorony"...zní mi to jako chromozomy, má to s nimi něco společného? Doufám, že ne... :-))
hermit: Při četbě řádku s Narcisem je opravdu slyšet Holanovská dikce. Ve zbytku básně už je to spíš Markétin způsob mluvy, méně jízlivý než Holanův, méně naléhající na uvědomění si jemných ale ostrých hran.
Pořád můj stejný problém s Markétou - věřit či nevěřit. Prvně jsem musel dumat, zda míní úsměvy rozryvné či rozkryvné ( ty druhé by se mi líbily víc, pak, zda patosu tam není až moc a zda některá písmena nejsou postradatelná. Jenže, při všech již dříve a obšírněji zmíněných poznámkách k Markétě - tohle má pro mne vysokou výpovědní hodnotu a úroveň. TV
vidím Holana...
tahle básen je dokonalá, i když vidím Holana, nevím, jestli právem nebo jseme si ho přimyslel, jako přelud za básní...
ona je kritik?? a sakra... tak to být jí rychle si přečtu všechny jazovi básně
Jiří -děkuji pěkně, Arthur - také děkuji, zamyslím se nad tvou poznámkou trochu hlouběji...
starobasnicky jsoucne...spis na efekt nez k poeticnocnosti same
ctu to ponekolikate, ale porad me to prijde nesourode..
to ale neznamena, ze to neni zajimave!
á dvojko, chtěl bych, abys to věděl. Ztratil jsem k tobě úctu, kterou jsem k tobě choval. Definitivně
Markétko, až na spíše tradiční drobnosti, kdy se necháš ve výrazech strhnout k jakési nadbytečné oslavě slova, je to znova báseň, která přemýšlí, má co říct, a i když je psána formou osobní zpovědi, je dobře akceptovatelná pro každého. Ovšem pozoruhodné je, a to je tvá přednost, že v každé básni máš co říct, že to neopíráš o přímou popisnost.