Lost in Vancouver

Za mořem budujeme nemluvení

učíme samotu se nebát

A samy trochu unavený

vyrábíme otazníky z těsta  na bílý rohlíky

Tak si kousni pondělí a třeba od konce měsíce stejně ti nerozumím

Víš

včera jsem chtěla  aby sis všimla  že zapadá slunce za tím pánem

kterej prodává párky na rohu Robson street

blond feťačky co nabízela panáčka bez nohy a štěstí za dva centy….

Mohly jsme je koupit spolu

(jen tak  na zkoušku)

…zatím….

Bolíš mne na řasách

a pomalu…

…mi mizíš…

…dolů….

(zbytečný slova  vážeš si do kroužku)