Promluvím

Sníh pod nohama mi křičel  

jakoby v každé vločce lámal můj krok všechny jeho kosti

a malíř bůh si zkoušel všechny stupně šedi

na bezdomovcích ztroskotalých o zadní stranu Šumperského Kauflandu

když zapadalo neviditelné slunce

myslel jsem na věci mezi nebem, zemí, mužem a ženou

a velké ticho, které mne napadlo

znělo jako když si nemáme co říct

únor tančil v korunách

jako my ještě předtím než spolu spíme

a zastihne nás ráno

když předstíráme spánek

pak voní čas i postel

když odejdeš do sprchy nebo navždy

venku je cosi mezi mrazem a táním

a na ústech mi hnízdí pták

až vyvede mladé promluvím