Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte se"Vítr"
Autor
Ferry
IVO, tys tázal fanfarónku, jestli by na palackém ponku hrstku svých veršů kovala Tak podívej, co spáchala
Třetí století před Kristem
Po mladé Evropě si kroužil
Svéhlavý vítr se svistem
A obdivu si nezasloužil
*
Chvíli byl dravou vichřicí
Hned zase čechral něžně vlasy
Povodně hnal vpřed, sílící,
Anebo pěl sbor mnohohlasý
*
Sigoves, vůdce Bójů, vedl
V tom čase hrdý Gallů kmen
Od Říma vítězně se zvedl
Na sever zval ho alpský fén
*
Od Jizery níž po Moravu
Vlídný van plodná pole hladil
Jen sem tam voják v rolním davu
Tam by se orkán neusadil
***
V kotlinu českou vtáhli ale
Poddaní Marobuda – krále
Markomani tak divocí
Že zefýr skryl se za kopci
*
I Řím se Marobuda bál,
jemuž Kvádové přísahali
Dějiny ale vanou dál
Kdo chvíli vlád, je náhle malý
***
Hunové letí od Asie
V zádech jim bóra od Bajkalu
Do horkých žil sil nových lije
Slované s nimi v jednom valu
*
Hrrr na západ – a za odměnu
Attila, který znal svou cenu,
jim kraj od Sávy až po Ohři
přenechal – rabi byli dobří
*
Pak vítr zahvízdnul si tiše
Nad rozpadem Avarské říše
Vojíni z kmene otce Čecha
Pryč hnali zbylé – trůn si nechal
***
Avar je plevel k nevypletí
Tak Slované si králem svým
Zvolili – pro čest žen a dětí
Sáma s původem tajemným
*
Na Vyšehradu má své sídlo
Konec říše však nedohlédneš
„Zlý Dagoberte, brzy zhebneš“
Vyrylo písařovo rydlo
*
Avaři dávno v zapomnění
Zas ale Frankům krev se pění
Že – podle nich – ten kupčík drzý
Rozbil si stan v slovanské tvrzi
*
Fredegard ve své kronice
Za třicet let ten příběh popsal,
Jak v lítém boji Sámo obstál,
Když pomohla mu vichřice:
*
„K Wogastisburku franské vojsko
Třemi velkými proudy vpadlo
(předchůdcům Chodů bylo ouzko)
Vítr je chopil za chapadlo
*
A vytlačil je z hradních bran
Odtud pak povstal Sámo sám
Když Slované vše obklíčili
A statečně jak lvi se bili
*
Za tři dny zbytky franské slávy
Zanechaly na místě stany, výzbroj svou,
všechny trofeje
Kdo utíká, ten nechce je
Slovan je honí, trhá, dáví.“
***
Toť vše o větru stříbrném,
Jejž Čechům básník do slok vtavil
I Moravanům pod Brnem
Kéž by se nikdy neunavil !