Hotel Supernova

držím dietu

jsem beze slov

jen v hlavě myšlenky jako duhové odlesky:

všechny malé věci jsou modré

skládá se z nich pominutelnost

jako po kapkách sklenice do poloviny -

žlutá v zelené mi ukázala

něco pro ní nepodstatného

já ji ale uviděla stejně jako

uslyšela noční opus pro jedno hrdlo

je ti dvacet jako mně vážně

akorát ti čas plyne rychleji

je mi smutno z toho, že

pro tebe lízátko pro mě let do vesmíru

z čeho je smutno tobě jsi neřekl

neptala jsem se protože

každý je tak trochu smutný

proč existenci omezuje jedinečnost lichým počtem

těším se na budoucnost

kdy klon bude stát jako páteční koncert

a stěhování bude stejně bílé

jako sójové mléko v berlíně