Postýlka

I ty, má sladká postýlko,

prozraď mi o tobě malinko.

Prozraď mi o tobě kousek pravdy,

každodenní mojí plavby.

V huňaté přikrývce z ovčího rouna,

na peřím vydraném se mi tělo rovná.

Každou noc písničku voláš mi sladkou,

abychom společně propluli nocí krátkou.

Pak ráno z těch kamínek rozžhavených,

vylezu s nohama ještě unavených.

Neboj se, já se zas za tebou vrátím,

osvěž se na vzduchu čerstvém zatím.

Po dobrém obědě za tebou přijdu,

jenom si na chvíli u tebe zdřímnu.

Ty si ta, která mě vidí a snímá,

ty si ta, která ví, že teď zas rýma

potřebuje pokořit ve tvém klíně,

za dlouho dáš mi as pokojné dřímně.

Kdysi si bývala útočištěm pro něhu,

Nemám však více rád, tebe jen na stokrát, já prostě žeru.