Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Jak již napovídá název, lidé kteří si prošli tím samým už určitě vědí... Je to zrádná nemoc, ale snad jsem už zvítězila...
Osobní váha, projímadla a toaletní mísa… V poslední době její nejvěrnější společníci. Opět stála před zrcadlem, nahá a svírala mezi prsty kůži na propadlém bříšku, stehnech, které měly obvod paže dospělé ženy a na téměř žádném zadečku. V jejich očích to nebyla kůže, ale odporné špeky. Nenáviděla sebe a svoje tělo. Nenáviděla jídlo a přitom se ho nedokázala vzdát. Připadala si nechutně tlustá. Z pohledu do zrcadla se jí udělalo špatně, zhroutila se na zem a začala plakat. Dlouhé blonďaté vlasy měla spadlé do obličeje, který zkrápěly potůčky slaných slz, řinoucí se z jejich modrých očí bez výrazu. Dlouho vydržela ležet na studené zemi schoulená do klubíčka, než si uvědomila, že má jít dnes do práce. Je pátek a ona opět selhala. Selhala nad vlastní sebekontrolou a to se neodpouští…
Oblékla se, učesala, dříve krásné a usměvavé oči namalovala temnou modří a vyrazila do nádherného teplého podvečera. Přemýšlela… Jak odčinit dnešní prohru nad jídlem? Už ví. Zítra nebude nic jíst. Co zítra, celý týden nepozře ani sousto!!! A každý den bude jezdit na kole a udělá minimálně 200 sedů lehů. A hodinu běhu k tomu! To by mělo stačit… Podívala se na hodinky, měla ještě hodinu čas a tak se po cestě zastavila na svém oblíbeném místě nad benzinovou pumpou v křoví, kam nikdo nechodí a je tu nádherný výhled na celé město. Často tam sedávala bez ohledu na roční období. Občas jí za zády projel vlak s hlasitým houkáním, ale to už jí dávno přestalo vadit… Tady mohla být sama, jen ona a její myšlenky. Před rokem ještě plné optimismu a starostí každé jiné dívky, ale dnes?? Vše se točí kolem jídla, diet a cvičení. Bulimie jí dokonale zničila život, ale ona si to ještě nestačila uvědomit…
Se zastávkama vylezla menší kopeček a usadila se na horkou betonovou zem. Nebylo jí dobře. Prohrábla si vlasy, které jí čechral lehký večerní vánek a mezi prsty jí zůstal velký chomáč. Už si zvykla.. Fascinovaně se dívala na svojí ruku, jak jí větřík krade jednotlivé pramínky vlasů a posílá je dál. Kdyby to bylo tak jednoduché, odplout spolu s větrem někam daleko, kamkoliv… Chtělo se jí brečet, křičet, řvát, umřít…!!! Ano, umřít… To je to správné slovo.
Zapálila si cigaretu a opět se ponořila do svých myšlenek. Jaké by to asi bylo? Kdyby nebyla…. Nebyly by starosti, stres, nebylo by jídlo, které by ji stále omezovalo, nebylo by nic. Dokonce by zmizela i ta prázdnota. Kéž by mohla zmizet ona sama… Kéž by mohla umřít! Z přemýšlení ji vytrhl čas, za půl hodiny musí už být na place. Naposledy se zadívala i na ty nejvzdálenější stříšky města, které házely odlesky červánků a odhodila nedopalek cigarety. Tím si nevědomky splnila svoje poslední přání…
Písmák