Průvodce Surrealismem

Když čas se vleče,
jak když voda teče,
spousty divných básní,
v nich dva lidé krásní,
myslí z jednoho místa,
na co rozum přijít se chystá.

Spousty divných lidí v bázni,
co chovají se jako blázni,
v nádherných peklech,
ve zlých rájích,
v horoucích lednech,
v chladných májích.

Slova jak sekyra na krk dopadají,
jak těžké kroky, co do nebes se propadají.
Tajemná vůle, na co čeká?
Čeká, jak vstoupit do člověka.
Jak nadechnout se lidské vůně,  
jak vstoupit do průzračné tůně.
Jak obout si každou botu jinou,
Jak vyskočit nad nášlapnou minou.
Jak udeřit se a zakopnout,
Jak ve veselý pláč propuknout.
Jak na mrtvém poli probudit se,
Jak z vlaku za letu odrazit se.
Tak těžké je žít život pozpátku,
To je jak nasadit si oprátku.
Jít surrealismem bez tebe,
Je jak světlo pekel pro nebe.