Nešťastně zamilovanému

Blázínku prostý,
kterýžto lásce v sladký klín
na oltář smírných obětin
položíš svého ctného ducha
a naříkáš, jak bez příčin
v těle Ti žalem srdce puká,
že snad zemřeš naň;
Nu považ sám,
zda ta Tvá laň,
pro kterou v noci tajně lkáš,
pro kterou hřeby polykáš,
a hřešíš ve snění:
nu pověz sám,
zda stojí Ti
za vše to trápení.

Když vidím, jak se díváš na ni,
příteli hloupý, poblázněný,
hledáš v ní modlu ke vzývání,
ač jsou i lepší v světě ženy,
říkám si, že jsem vskutku rád,
že nemám koho milovat,
že já když večer usínám,
blaženou mysl při tom mám,
a že se vůbec netrápím
kvůli těm marným láskám svým.

---