Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Tvůj červený koberec slávy..

07. 02. 2009
0
0
307
Autor
In.D r e a m
Máš sen? Tak ho koukej splnit!
Máš strach? Koukej ho zničit!
Máš odvahu? Ne? Nevadí. Ono to nějak půjde. Když nechceš jít po hlavní cestě, tak prostě odboč a obejdi ji. Hlavě jdi pořád dál, nezastavuj se a hleď dopředu.
Že zakopneš? Tak zase vstaneš, otřepeš se a půjdeš dál. Není na tom nic složitého. Jen dosáhni toho, čeho chceš dosáhnout, splň své cíle a se samolibým zábleskem v odhodlaných očích dojdi až do cíle své cesty.
Neptořebuješ mapu, ani kompas. V tomhle světě neexistuje mrazivý sever, ani teplý jih. Žádný východ, ani západ kam by slunce odcházelo na noc pro odpočinek.
V tomhle světě existuješ jen ty a cílová červená páska.
Ke splnění tvého snu ti nikdo nepomůže. Může ti jen ukázat cestu, když se ztratíš, ale jinak jsi na to sám. Překonej svou pohodlnost a zvedni se od televize. Tam venku na tebe čeká svět, který je možná krutý, ale dává ti mnohem víc budoucností a možností.
Když zůstaneš sedět, budeš jen bezduše sledovat hlavní postavy ve filmu, jak lásku získávají a ztrácí, jak objevují nové a pak zapomínají. Ale ty pořád nebudeš ničím. Jen prostým člověkem bez budoucnosti.
Tam venku za tím oknem je možná zima a chlad. Půjdeš pořád dál až přestaneš cítit zmrzlé konečky prstů na rukou. Jenže tak to prostě je. Když chceš něčeho dosáhnout tak nemůžeš počítat s tím, že cesta k tvému cílu bude olemovaná keři červených růží a orchidejí.
Ta představa je lákavá. Jen není skutečná.
Netvař se tak zklamaně.. jakobys to nevěděl. Zní to hrozně, ale strach je to co nás popohání. Strach, že zakončíme svůj život bez povšimnutí ostatních. Nebudeme nic znamenat, protože jsme nic nedokázali.
Nechceš takhle skončit? Tak splň svůj sen a bude dobře. Pak uvidíš ty krásné keře popínavých růží, klidně i slunečnic, lilií, gerber nebo tulipánů - to je jedno. Ale každý okvětní lístek bude nést v sobě tvou malou soukromou slávu.
Stojí to za to. Tak vstaň o televize. Přestaň sledovat příběhy cizích a staň se režisérem svého vlastního života. Doufej, že to bude lepší než nějaká hloupá argentinská telenovela, nebo vánoční americký kýč marketingu točícího se koulem blikavých barevných světýlek na vánočním stromečku a sobích parohů.
Ale i kdyby.. je to tvůj film. Dělej si s ním co chceš, jenom prosím vstaň a přemýšlej nad tím co chceš být. Až se rozhodneš, možná zmizím - a to bude znamenat, že jsi se rozhodl správně. Ocitneš se sám na prázdné cestě za svým snem a v duchu budeš slyšet jen můj tichý hlas.
Pro svět plný květů růží jdi pořád dál. Tam je tvůj červený koberec slávy.

Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru