Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

18.dubna

18. 08. 2001
1
0
686
Autor
Janie

 

Seděla jsem na lavičce a vedle mne dědeček,

neseděl tam a přece se mnou byl,

seděla jsem tiše, bez jakýchkoli otázek,

jen pouhý smutek v duši mojí zbyl.

 

Neseděl tam a přece se mnou byl,

stejně tak jako jsi stále se mnou ty,

bylo to jako by mrtvý živou vodu pil

a znovu se mu žitím rozhýbaly rty.

 

Seděla jsem zcela tiše, bez jakýchkoli otázek,

a přece chtěla jsem se tolik ptát,

mě stále znovu zjevoval se jeho i tvůj obrázek –

proč se nedá všechno zpátky brát?

 

Jen pouhý smutek v duši mojí zbyl

a vzpomínky, stále dokola si vše jen vyčítám,

po té, co oba odešli a ani jeden se nevrátil,

jen jedno vím – mé srdce je pro vás oba dokořán.


Krel
24. 08. 2001
Dát tip
formální (ne)dostatky se u těchto básní kritizovat nedají...a k obsahu, asi to samé co u předchozí...tady s !*

leaba
18. 08. 2001
Dát tip
hezká myšlenka ale ten styl mi nesedí :-)

Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru