Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte se18.dubna
18. 08. 2001
1
0
686
Autor
Janie
Seděla jsem na lavičce a vedle mne dědeček,
neseděl tam a přece se mnou byl,
seděla jsem tiše, bez jakýchkoli otázek,
jen pouhý smutek v duši mojí zbyl.
Neseděl tam a přece se mnou byl,
stejně tak jako jsi stále se mnou ty,
bylo to jako by m
rtvý živou vodu pila znovu se mu žitím rozhýbaly rty.
Seděla jsem zcela tiše, bez jakýchkoli otázek,
a přece chtěla jsem se tolik ptát,
mě stále znovu zjevoval se jeho i tvůj obrázek –
proč se nedá všechno zpátky br
át?
Jen pouhý smutek v duši mojí zbyl
a
vzpomínky, stále dokola si vše jen vyčítám,po té, co oba odešli a ani jeden se nevrátil,
jen jedno vím – mé srdce je pro vás oba dokořán.