Zběsile

Čekám tady až zvedneš hlavu.
Hlavu od stolu politého vínem
Tady není nikdo v právu!
A kdo ví...kolikrát se ještě minem...
a kolik slov skončí ve stoce
a kolik tabáku v našich plicích.
Možná se pokloním hluboce
nad tvým pohledem-věčně spících.
Možná tě obejmu s uznáním
a vyžehlím Ti košile..
Zatím Tě z postele odháním
a ty se jen usmíváš-zběsile.

Jen počkej až zvednu hlavu,
Od země co vlhká je splínem
a jsem to já- to já jsem v právu!
A kdo ví..možná si neprominem.
A tolikrát skončíme ve stoce
než dojde nikotin v plicích.
Jenom se pokloň-a hluboce
že nejsem jedna z těch spících.
Jednou se obejmem s poznáním
a sundáme všechny ty košile
Teď se však únavou oháním
a srdce bije....tak zběsile.