Prosba

Sleduješ ve mě smutek co narůstá každý den,

máš pocit že mě ztrácíš kvůli jiným,

jenže já upadám do tmy jako zrádný sen,

sem jen ta, co se stala stínem prolhaným.

Padám do hloubek všech svých omylů osudných,

do všech svých lží i do všech podrazů.

Spoustu slz spatříš v očích mých,

pomalu zamotávám se do smrtelných provazů.

Všechny vzpomínky už se ztratily,

ale poslední mi nevezmou,

tu co je ve mě hluboko v srdci,

je záchranou mojí jedinou.

Je to ta co mě chrání,

ta nejsilnější ze všech zbraní.

Ta ze všech nejupřímější,

ta co nikdy nezmizí,

ta nejkrásnější.

Svoje oči pomalu zavírám.

Provazy svírají mé tělo čím dál víc,

a já cítím,

že umírám.

Opouštím svět se slovy:

Odpust mi prosím!!!