Exkurze s doktorandy

Karolína se choulila v teplém spacáku, poslouchala klapot kapek o plátno a přemýšlela o tom, jestli tohle má zapotřebí. Dá se říct, že ona slavná „katedra“ se v její mysli deklasovala na „bandu čuráků“ a přesto, že ona nikdy nezveličovala jejich charakterově volní vlastnosti a že jsou bandou čuráků věděla neustále, tohle bylo moc i na ni… Věděla, kdo z jejich známých by ji naznačil, že se chovala jako lehčí, než ve skutečnosti je, a tohle je jen logické vyústění situace, ale zároveň sama  věděla, jak by ji tento názor naštval, možná spíš mrzel… Její půvabná černovlasá kamarádka měla však ještě podstatně naléhavější starosti. Říkám-li půvabná, měl bych toto tvrzení podložit fakty… Takže fakt č. 1: některé slečny se prostě narodí se šroubovicí, která jim v  dospělosti tu půvabnost tak nějak zaručí. Fakt č. 2: Déšť způsobil, že její tílko bylo promočené, bradavky vztyčené a na toto tílko přilepené. Vlasy splihlé a přilepené na mokrý obličej. Kraťásky taky mokré... Pokud jste si doteď mysleli, že slečna s kvalitní šroubovicí je nejkrásnější tehdy, kdy svému zevnějšku věnovala náležitou péči a krásu od ní očekává okolí i ona sama od sebe, musím vás z tohoto omylu vyvést… Prostě kráska v nesnázích! Fakt č. 3: Lopata, kterou držela v ruce z ní dělala takovou poloviční Xenu… Prostě nezkrotná a nebezpečná krása… Naopak plešatá hlava, na kterou z této lopaty dopadala žlutavá nekvalitní hlína již byla zcela zkrocená a pokud nebudeme uvažovat důsledky její mrtvosti v širších souvislostech, tak  i naprosto bezpečná. Jiná plešatá hlava naopak žila, její nositel držel v ruce též lopatu, ale momentálně se o  ni jen opíral… Naopak neustále házející černovláska Lucie se vztyčenými bradavkami dokazovala nositeli plešaté hlavy, že nejen v oblasti erotických sexuálních pohlavních aktivit bez účelu zplodit potomstvo, nýbrž i v oblasti házecích lopatových aktivit má větší výdrž, než on. Největší výdrž v oblasti erotických sexuálních pohlavních aktivit bez účelu zplodit potomstvo měla ovšem Karolína, o její  výdrži v házení lopatou jsme se však nemohli přesvědčit, neboť měla své důvody proč nefušovat do hrobnického řemesla. Své důvody proto měl i nositel frajerské melírované hlavy. Ten seděl ovšem na dešti, usrkával čirou alkoholickou  tekutinu a čuměl někam do dáli i do blízka, prostě čuměl… Z jeho výrazu šlo vyčíst, že situaci vzniklou sexuchtivostí nositele plešaté hlavy pod hlínou, krásou Karolíny (a to momentálně ani nebyla mokrá, její bradavky nestály a nedržela v ruce lopatu),  bojovností Lucie Xenovny se vztyčenými bradavkami, pevností hliníkové lopaty, křikem znásilňované Karolíny, tupou ranou lopaty o plešatou hlavu a důsledky vyplývajícími z těchto důsledků byl krajně, ale opravdu krajně znepokojen. Jak tak chlastal, tak si vzpomněl na krásu suché Karolíny s nevztyčenými bradavkami a přemítal, zda je pravda, že tření těl by přineslo úlevu duším, protože však nechtěl svou frajerskou melírovanou hlavu složit vedle plešaté hlavy bez známek života, poměrně rychle si to rozmyslel.
  Kapky bubnovaly o stan a Karolína přemýšlela, co s ní bude. Nositel frajerské melírované hlavy seděl a přemýšlel, co s ním bude.  Půvabná černovláska se vztyčenými bradavkami házela lopatou. Nositel dosud žijící plešaté hlavy pozoroval její mokré tílko a říkal si, že by si dal říct. A to právě pohřbíval svého kamaráda. Čurák nadrženej. Říkala si Karolína o nositeli mrtvé plešaté hlavy. Karolína a nositel frajerské melírované hlavy docházeli nezávisle k poznatku, že nastalá krizová nemůže dobře dopadnout. Myšlenky těchto rozdílných osobností byly celkem  stejné. Vycházely z toho, že na tohle se prostě musí přijít. Každý věděl, kdo jel na rádobygeografickou rádobyexkurzi rádoby za 4 kredity rádi by sex za ty 4 kredity. Nositel plešaté hlavy se nemohl vypařit. Hrob půjde lehce najít. Naší milé, krásné a hodné Karolínce, která tohleto vůbec neměla zapotřebí, bylo do breku. Proč musí jít všechno do hajzlu?! Proč sem vůbec jela a co od toho čekala? Tím smutkem v očích, těmi slzami stékajícími po tváři, tím vším byla ještě nádhernější!! Já krásky v nesnázích prostě miluju.  
  Ok. Dojmula jsi mě tím, Karolínko! Jsem z Tebe na měkko! Jsi nádherná, křehká a máš zkažený život!! Dobře!! Zasahuji jako deux ex machina, neboť jen já mám tuto možnost!!! Vracím čas o něco zpět. Upravuji skutečnost v trochu jinou skutečnost. Nositel plešaté hlavy znásilňuje Karolínku, která u toho řve hlasem, jakým jsem ji řvát nikdy neslyšel. Její půvabná černovlasá kamarádka mokrá od potu s bradavkami vztyčenými vzrušením ji však NEslyší. Právě se oddává  trojce s nositelem plešaté hlavy, jehož výdrž v hrobnických i pornografických profesích by asi uplatnitelná nebyla, a s nositelem frajerské melírované hlavy. Nositel plešaté hlavy právě utírá svůj penis o vlasy Karolínky, tím dokoná její ponížení a svůj triumf. A já jsem tímto zachránil osud Karolínky, neshnije v kriminále, kráska naše milovaná a námi milovaná. Mám pocit dobře odvedené práce!!!
  Karolína se choulí v teplém spacáku, poslouchá klapot kapek o plátno a přemýšlí o tom, jestli tohle má zapotřebí. Dá se říct, že ona slavná „katedra“ se v její mysli deklasovala na „bandu čuráků“ a přesto, že ona nikdy nezveličovala jejich charakterově volní vlastnosti a že jsou bandou čuráků věděla neustále, tohle je moc i na ni… Ví, kdo z jejich známých by ji naznačil, že se chovala jak lehčí, než ve skutečnosti je, a tohle je jen logické vyústění situace, ale zároveň sama  ví, jak by ji tento názor naštval, možná spíš mrzel…