Píseň noci

Cloumá mou touha slyšet hlas Tvůj, který smí šeptat cokoli

Však strach mám, že zemru až utichne

Zbyde jen tíživé ticho, jenž bude křičet

a ledová temnota, jež svou sametovou neproniknutelností bude pálit

Naslouchám všudypřítomné písni noci

Té sladké opájející melodii, co k spánku Tě vede

Sama ulehám na lože, kde luční kvítí již zvadlo

Nikdo nemůže žít tam, kde smutek je vetkán do sluneční záře

Hledím na hvězdnou oblohu, z níž hříšné červánky byly vyhnány

Teď tu vládne chladná měsíční kráska, jež do vlasů vpleteny má hvězdy

To jest její koruna, to jest její dávná ctnost, co do vínku dána jí byla

Naslouchej, možná zaslechneš její píseň luznou

Proč jen rozumím nářkům té, jejíž kráse se staletí klaní

Sdílím její klid i snad odvěkou strast, neboť já vím

Ale Ty už jdi raději spát, abys neporozuměl tak jako já

Není to tajemství, je to tichá bolest, jež by Ti ublížila

Vidíš padající hvězdu, doufám, že Tvé přání se splní

Avšak omyl, hlupáčku, to není hvězda, jen třpytivá slza nešťastnice

Kéž v jejím žalu štěstí nalezneš, to po čem toužíš nejvíce

Vím, že by ji to potěšilo, najdi své štěstí a ona se usměje

Už i má víčka se pomalu zavírají nezadržitelnou únavou

Já nechci spát, tohle není ukolébavka na dobrou noc

Není úlevy, není teď oddechu, je snad v říši snů?

Třeba tam Tě opět políbím a obejmu do své náruče

Kéž již neodejdeš. . .