VZPOMÍNKA

Už zase sedím a píšu řádky a přemýšlím,jak vrátit to zase zpátky..Nikdy nebude to jako dřív,teď si vyčítám ten hřích. Představuji si, jak u mého domu stojíš a za chvíli uslyším,jak zazvoníš..Ale to je jen představa a nic víc než pouhý sen.Kéž by to byla realita a nic než realita jen! Tolik jsem věřila v naší lásku,dala bych i za to život svůj v sázku,ale nemá to cenu,když nemáš zájem dál,možná i lituješ,že jsi mě poznal.Jsi jako ta voda,co neudržíš na věčnost v dlani,moc bylo krásné s Tebou milování! Musím teď doufat jen, že se s tím časem vyrovnám..Je to tak smutné, když tě tu nemám! Když začíná láska,tak člověk letí jako pták v oblacích...Pak najednou ho někdo postřelí a on? Padá na zem jako sníh...Každý zažil ty oblaka a pak bolest v srdci. To nepřestane mě bolet jen tak brzy! Chtěla bych alespoň vědět, jak se máš a jestli se ti stýská? Dřív jsem byla, ale teď nejsem už ti tak blízká. Začínají se mi slzy hrnout do očí...Chtěla bych tě zpátky, pak se můj svět ve šťastný otočí...Být sama, bez lásky a nadějí, to je jen trest! Chtěla bych odpověď na všechny otázky, ale nikdo mi neodpoví, tak co je to potom za svět? Milovat je něco, jako držet v ruce kvítek, je tak krásný a pak..? Držíš v ruce jen uvadlí lístek...Člověk se vlastně z lásky nikdy nepoučí, znova se zamiluje a jeho srdce zase šťastně buší... Cítím se tak prázdná a nevím, co si myslet mám? Chtěla bych tě moc mít ve své náruči, ale nic s tím bohužel neudělám. Nezapomenu nikdy ten den, kdy jsme se poznaly, jak jsi mě šel doprovodit domů a krásně jsme si povídaly...Pak jsi mě políbil a já cítila, že jsi na tom stejně, nebo jsem si to jen myslela...Ale teď? Teď bych kvůli tobě pořád plakala... Bylo to tak krásné, nemůže to být přece konec?! Jak jsi mohl dát mezi naší lásku tak vysokou zeď?! Jsi jako Slunce, tak daleko ode mě, ani dotknout se tě nemůžu. Dřív jsi mě hřál, teď jsi mě spálil...Je to tak hrozný sen,nahání mi až hrůzu! Nemůžu spát, pořád musím myslet na Tebe...Tak moc bych si přála, abys mě miloval, snad nějáká hvězda spadne z nebe... Vidět tu barvu v tvých modrých očích, ty přece víš, že bych se v nich utopila, jako v těch nejkrásnějších mořích...Nemůžeš mě žádat o to, abych tě nemilovala, je to moc krutý, je to jako by jsi chtěl, abych už nedýchala! Vím už, co je to mít srdce zlomené, Ty jsi však nechceš připustit lásku, ty máš srdce z kamene...Řekni mi prosím, co to pro Tebe znamenalo, když jsi byl u mě, tady? To už mě nikdy nechceš vidět? Ani jednou? Naposledy? Každý den je pochmurný, mlhavý a chladný. Je to jako s mým srdcem, to se asi jen tak nezotavý! Jsi můj život, copak to nechápeš? Modlím se...Napíšeš mi, nebo se ukážeš? Víš co jsem si myslela? Že slovo věčnost je v naší lásce nikdy nekončící.Jako dva milenci vedle sebe spící.. Už zase mi padají slzy na polštáře, cítím Tvou vůni, ležel jsi tu a líbal jsi mě na mé tváře... Je to ještě nedávno, co jsi to dělal. To je ta věčnost? Ne! teď děláš, jako bys mě neznal..

---