Moře

Tuto poezii jsem napsala v Rakousku na prázdninách.Je to jedno z mých prvních děl.Tak ať se vám líbí.

Proplouvám mezi proudy jasného, modrého moře. Spatřím hejna malých smaragdových mořských koníků, velké šedomodré ryby, které otvírají tlamičky, ze kterých vycházejí jen stovky malých i větších bublin. Pode mnou roste ze země velký, barevný korálový útes, na kterém jsou spousty korálů všemožných barev. Sasankou se prodírá malý klaun očkatý. Pod útesem poklidně plave malé hejno želviček, které si mně nevšímají. Plavu blíž k tomu ráji barev pode mnou. Cítím, že se mně korály dotýkají a já si to užívám. Jsou jako miliony tenkých ruček a studených těl. Malý růžový korál pohupuje měkkým tělem pod náporem vodních proudů. Vypadá jako tanečnice. A hle! Otvírá se malá mušle, která opatruje malou stříbrnou perlu, která se třpytí jako diamanty. Zasvítí na mně tenký paprsek teplého slunce, které já ale necítím. V dálce se na vlnách pohupuje malá rybářská loďka, jež se snaží chytit co nejvíc ryb, ale zatím se jí to moc nedaří. Proplavu mezi hejnem ryb, které se hned rozprchnou na všechny strany, jelikož se leknou. Spouštím se pod útes a voda kolem mne pořád tmavne, tmavne, tmavne. Najednou je kolem mě už naprostá tma, a já se snažím zběsile dostat zpět na světlo. Ale najednou mne něco zastaví a já to poslechnu. Je to snad moje podvědomí, intuice, nebo mě zastaví to, co spatřím? Zastaví mně náhlé světélko a plavu k němu blíž. Určitě znáte ten pocit-víte že to může být nebezpečné, ale nebezpečí všechny přitahuje. I mne. Byla jsem přímo zhypnotizovaná. Ale nakonec skoro vždy zjistíte, že to je naprosto nedůležitá věc. A to jsem zjistila i já. Potkala jsem sice nebezpečně vypadající rybu, to ano, ale byla neškodná. Měla světélkující tělo a průsvitné kosti. Vracím se zpět k hladině a cítím radost a štěstí. Moře je fascinující a kouzelné.

---