Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seBásně
04. 03. 2009
1
1
779
Autor
illupai
Paměť stromů
Ty cesty, cesta cestoucí -
a jejich je paměť stromů.
A paměť kruhů na jezeře,
jsou to jak čáry kouzelníka.
Já - zpívání bříz
jsme němí svědkové
a vítr němí pískové
po pušti jdem.
A jdem v horách a jdem městem.
Všude jsme tyvole svědkové
němí, padlí do svých,
do svých her.
Hledám modrou andulku
Západ
Duši svítí západ Slunce.
Na práh jinovatek usedl prach.
Usedl zmatek.
Do kopců podběli zaspí -
a hnízda večerních havranů,
vrávorají na stromech.
- Poslední výstřel sněhu.
Světlo světa
Jako jako Adam v ráji
zakouším prvotní světlo, zvuky, čichy, hmat
- smyslné.
Staré kolo v chatrné chatrči trčí paprskům
slunce ve stěnách do tváře.
Za zvuků písně se prodírám lesem.
Jen tich,
v kolejích prázdné kroky,
blažený smích.
Pohled dolů
A stromy klečeli, jak když mlčí.
A vítr, ten vítr.
A čas.
Ze svých všech schodů všudepřítomnosti
pozoroval z kopce starouška život.
Jak belhá.
Jak jde.
A stromy klečí.
Jak mléčná spí dráha, všechno je,
mezi lesy.
12. 1. 09
Teď
Podám vám šiškám ruku,
tu ulici poznávám poprvé,
hřbitové, zahrádky vole
to bude tím, že neni kam.
O chvíli ticha -
se mluvit nedá.
A o tom je život.
Jak často mu nepřekážíme, aby v nás žil?
Zastav se člověče
a vidíš přesně, co se stalo.
Popraskanou zeď
mezi miliony tahů sprejem.
Hledám modrou andulku
roztrhal čas.
Půl ořech, láhev
a rýmy mezi novinama.
Tak je to teď.
Krev tuší
Temně rubínové mraky
s ptáky vítají kus tebe.
22. Prosince,
poskvrním tě nebe,
svými zraky popsaná polární álej života
chemickými vzorci dechu,
tepu, citu -
cituji svou duši,
do nebe tou cestou vidím tuší
zamrzlé domy,
spící břízy rozmazané padlému poli.
22. 12. 08