Svěcení těla

Vykvetly kočičky

A ani pes neštěkl,

Vpletli jsme si je do vlasů

 A stejně

 Nikdo si nevšiml.

Světili jsme těla

Rozpuštěným sněhem

A plstí stříbřitého chmýří

A nechávali poslední bílé stopy

 V blátě.

A stejně nikdo si nevšiml.

Došli jsme příliš daleko

 K prahu bolesti

A začali tlouct,

Aby otevřel,

Plni snů,

Že jsme se ospravedlnili.

Doufali jsme,

Že budeme nalezeni,

Ale kočičky zešedly

A mraky

Šly dál

Bez povšimnutí.

 Nikdo neotevřel

A stopy znovu zarostly

Sněhem.

Zbývá jen trpělivě čekat,

Že někdo

Snese břemena,

Vždyť jsme posvětili

Svá těla,

Nadpozemsky

Chladnou askezí.

My neváhali…