Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Sklem

11. 03. 2009
9
6
1972
Autor
MAJKL65

Déšť se sněhem jak láska a nenávist

na oknech černě taje

v hodině třetí nedá se spát

tma je jen stín

co padl do pokoje

jsme těla a prach 

 

viděl jsem ostrov své smrti

krajinu z proutí

i svůj strach 

 

a písek pak

jež propadl 

mi k nohám

 

v ptácích jsou lidské duše

a svět je klec

jsem sklem když skrze mne se díváš tiše

ven kde hasnou lampy

a den se počíná

a je šedý jako moje kůže když jsem se narodil

 

vůně schnoucího deštníku

stopy svlečených šatů

byla jsi tu

 

pak ses skrze mne dívala

 

 

 

 


6 názorů

oleandr
15. 03. 2009
Dát tip
tak se povedla moc

Kuchot
11. 03. 2009
Dát tip
co jen: dívala ses skrze mě? ale jinak ok celkem*

Impresse
11. 03. 2009
Dát tip
*pěkná, výstižná...

skvělá atmosféra, tísnivá

Santi€
11. 03. 2009
Dát tip
dlouho jsem tě nečetla... je v tom něco sympatického, asi tou myšlenkou a když se to rozloží na jednotlivé metafory a opisy...ale celkově na mě text působí přesyceně, nekonzistentně. druhou a třetí sloku bych klidně oželela, nějak mi tam ta minulá vidění nezapadají, přečnívají. čtvrtá sloka mi kontrastuje se zbytkem košatostí, rozvitostí, komplikovaností obrazů... "jsem sklem KDYŽ skrze mne se díváš tiše ven KDE hasnou lampy A den se počíná A je šedý JAKO moje kůže KDYŽ jsem se narodil" již jsi zmínil, že jsou tři hodiny po půlnoci, nadcházející ráno je zřejmé, netřeba opakovat a hned by se to pročistilo, projasnilo: "jsem sklem díváš se skrze mne tiše ven do hasnoucích lamp a den je šedý jako moje kůže když jsem se narodil" (a jen tak na okraj- lampy jsou obyčejné pouliční lampy nebo hvězdy?) text přiměl přemýšlet, vyjádřit se. takových mnoho textů není.

Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru