Tohle mi stačí...

Pokoj,

přes židli přehozený rifle

a kostkovaná košile,

co nosíš do práce,

na stole dioptrický brejle tvýho táty

(ukradli sme mu je už dávno,

chtěly sme si hrát na doktora)

a papír,

na něm pár tvých slov,

zítra,

a kaňka

(doufám,že si ji udělal tím

plnícím perem,

co jsem ti koupila k Vánocům)...

Chce se mi strašně spát,

po další probděné noci

(dřív by si mi nadával,

že to nedělá organismu dobře,

 teď mlčíš...)

a můj úsměv,

jen tak,mimoděk,

říká Ti,že to chápu

je mi fajn...

a chci být chvíli sama,

bylo mi skvěle,

ale teď si musím udělat pořádek,

hlavně v sobě.

Tak...tohle  mi stačí...