Ať žije krize.....

     Ať žije krize aneb Jak se zbavit svých peněz

Je nutné začít u počasí, protože ta hrůza, co se venku předvádí je hrozně hrozná a obsahuje 90% koncentraci depresní nálady. Rozháním to jak se dá. Osvědčuje se mi (když jsem teď již, jen ten bezcenný důchodce) plánovat si konkrétní, i když třeba malé úkoly. Do banky, na poštu, na nákup, nasypat ptáčkům, vyměnit si trenýrky, oholit se, dojít pro zakázku u Canonu, dojet MHD k Tržnici koupit předvařené drštky, dopsat příspěvek do regionálního deníku. Prostě…mám to narvaný.

K té bance. Před více nežli rokem jsem po dožití jedné pojistné smlouvy, měl v ruce nějaké peníze, které jsme s manželkou zrovna nepotřebovali utratit. V řádu několika desítek tisíc. Dovolenou v exotice jsme neplánovali, na celkovou plastickou operaci našich fasád to bylo zase málo, a tak vyskočila otázka – kam s nimi ?

Nechám si poradit u odborníků, napadlo mne. Zašel jsem tedy do SVÉ banky, jak hlásají reklamní slogany. Ale ano, bylo mi nabídnuto několik produktů, jednáno se mnou zdvořile, dostal jsem vizitku svého bankovního poradce, s nímž jsme nakonec  vybrali, že nejlépe bude založit si podílový fond s názvem Fénix smíšený.

Z fondu jsem nevybíral a trpělivě čekal až začne třeba jen nepatrně vydělávat. Nakonec, co s penězi néé, hlavně že je mír.

Začala krize. A zase mne napadlo to šílené: „Nechte si poradit od odborníků“. Získal jsem tři další vizitky bankovních poradců, kteří se na pracovišti banky měnili se značnou rychlostí. Radil jsem se, radil a byl vždy ujištěn, že „se to zlepší a peníze ve fondu ponechejte“. Na obranu těchto poradců…. to stejné zpočátku tvrdil tisk, televize, kde vystupovali bankovní poradci i celostátního významu.

To bylo na počátku krize. A minulý týden jsem dostal výpis z tohoto smíšeného Fénixu. Když jsem jej přelétl očima, zjevily se mi někde vzadu v hlavě hořící křídla – toho Fénixe.

Dnes jsem navštívil v rámci pochůzek pobočku Komerční banky, abych ty zbytky ohořelých křídel Fénixe,  převedl na svůj běžný účet, protože fondy padají a padají. Takže…přišel jsem o několik desítek  tisíc…jen tak frrrnk… v rámci krize. Měl jsem ale velezajímavý zážitek, když jsem o převodu jednal s další….a teď jsem na rozpacích přesto, že se mi slušně představila…na oděvu poradkyně stálo „Učím se“. Asi jsem jí svým přáním zaskočil, protože dvakrát s omluvou odběhla, aby poté přišla s další bankovní poradkyní. Chci zdůraznit, byly obě vstřícné, empatické, projevily zájem problém vyřešit. Nějak se to zadrhlo, a tak povolaly ještě další dámu, která profesionálně postup bankovního úkonu poradila. Vedoucí dáma mi vysvětlila, že můj pohled na věc, tedy že mne bankovní systém za rok zbavil mých několika desítek tisíc je  relativní, a že do budoucna ten fond bude zase vydělávat. Udržel jsem si gentlemana a nezařval, že okrást člověka během roku o tisíce je docela slušný výkon. 

Vím, že ty dnešní bankovní poradkyně za to nemohou a svým způsobem mi jich bylo i líto. Vžil jsem se do jejich role, kdy mají klientovi vysvětlit, že nikdo za nic nemůže, že ty vaše peníze tak nějak vysublimovaly. A protože se ty dámy opravdu snažily a stále se omlouvaly, abych se nezlobil, podařilo se mi tiše podotknout, že se ztrátou jsem se již vyrovnal před tím, nežli jsem navštívil jejich ústav, ale také, že nemám již před sebou tolik let, které bych věnoval čekání na návrat případné výdělečné činnosti  uváděného fondu. Zakončil jsem to milé setkání ve své bance konstatováním,  že se nezlobím, na peníze kašlu, a že je pro mne důležité zítra ráno se zase probudit. Snad je to potěšilo.